Úvod / Pôdohospodárstvo podľa tém / Rastlinná výroba / Rastlinná výroba všeobecne

Nefunkčnost travních porostů z pohledu zadržování vody v krajině

02-06-2021
Ing. Ivana Šindelková1; Ing. Ľubomír Marhavý2 | marhavy@biopratex.sk
1 Zemědělský výzkum spol. s r. o., Troubsko; 2 Biopratex s. r. o.

Trvalé travní porosty (TTP) historicky představují významný půdotvorný, krajinotvorný a regulační prvek. Většina kvalitních humózních půd se vytvářela právě na těchto porostech v symbióze s býložravci, kteří zajišťovali přirozenou péči o tyto biotopy spásáním. S vývojem techniky se tento extenzivní přístup změnil na intenzivní. A pomalu začal vznikat problém, který přetrvává do současnosti. Za poslední desetiletí tyto porosty začaly vykazovat značnou míru únavy a přestávají plnit jednu ze svých hlavních funkcí. Funkci koloběhu vody v krajině – pozitivně ovlivňovat vodní režim v půdě a následně v celé krajině.

Obr.

Obr.: Půda bez struktury a pórovitosti neumožňuje infiltraci srážkové vody

Co se změnilo?

Nárůst intenzity zátěže dobytčích jednotek a prostorové omezení pohybu zvířat při pastevním hospodaření přineslo narušení schopnosti přirozené obnovy travních porostů. Regenerace je omezena zejména časově příliš krátkým, respektive příliš dlouhým intervalem mezi spásáním a významnou změnou zatížení v kontextu s koncentrací zvířat na plochu (obr. 1). Dochází tak k nepřiměřenému zhutňování povrchu půdy, poškozování její struktury, čímž se narušuje rovnováha mezi množstvím vzduchu a vody v půdě pod těmito porosty.

TTP sloužící pro produkci pícnin zase trpí pod zátěží používané techniky. Rostoucí hmotnost techniky s požadavkem na vyšší výkon, četnost přejezdů a častokrát přejezdy za nevhodného vlhkostního stavu způsobují technogenní utužení.

Důsledkem těchto změn oproti přirozenému spásání volně žijícími býložravci je výrazná změna na struktuře půdy a s tím spojená změna hospodaření s vodou, která následně ovlivňuje i produkční schopnost TTP.

Obr. 1

Obr. 1: Extrémní příklad dobytek za mokra také poškozuje povrch pozemku

Strukturní půda na TTP

Degradační procesy půdy se tedy nevyhnuly ani TTP. Je potřeba tuto situaci plně vnímat a chtít změnu. I v případě TTP platí, že je potřeba věnovat zvýšenou pozornost půdnímu prostředí jako celku, zejména strukturní a biologické kvalitě půdy. S ohledem na již probíhající změny v půdně-klimatických podmínkách, které v posledních letech výrazně ovlivnily objem vyprodukované píce v jednotlivých sečích, je potřeba řešit stav TTP i z pohledu nerovnoměrnosti srážek i zvyšujících se teplot, a v loňském roce 2020 i srážkovým výkyvům a relativně nadměrným srážkám.

Mimoprodukční funkce travních porostů

Nejcennější nástroj pro obohacování půdy o organickou složku a vázání uhlíku představují právě travní porosty. TTP mají velký vliv na koloběh uhlíku v půdě, půdní biologii a přírodu celkově. Pokud jsou však na nestrukturní půdě, kořeny trav přirůstají minimálně, nepřibývá organická hmota v půdě a za sucha neprobíhá mineralizace odumřelých kořenů. S tím souvisí nižší ukládání tolik potřebného CO2 do půdy. Kořeny rostlin ve spolupráci a symbióze s mikro a makro organismy, jsou nejlepší strukturotvorný činitel. Rozhodující pro vyrovnanější výnosy jednotlivých sečí bude uvést do rovnováhy vztah půdní struktura – biologická aktivita – kořenový systém.

TTP zároveň představují díky svému vysokému transpiračnímu koeficientu mimořádně efektivní nástroj pro regulaci mikroklimatu. Tedy výrazně ovlivňují výpar, čímž regulují teplotu ovzduší. Aby však dokázali efektivně plnit tuto funkci musí být správně využívány, respektive ošetřovány. Přirozená obnova přírodních stanovišť travních porostů po změně užívání člověkem už dávno není funkční. Změna způsobu obhospodařování od spásání nesčetnými stády volně žijících býložravců na intenzivní hospodaření řízené člověkem přinesla mnohé problémy.

Aktuální problémy nefunkční regulace

O důležité úloze TTP v oblasti hospodaření s vodou v půdě a následně i v krajině nikdo nepochybuje. To potvrzuje i polemika kolem klimatických změn, celospolečensky aktuálně diskutované téma. Strukturní změny půdy TTP natolik snížily jejich retenční schopnost, že se v současnosti tyto plochy do značné míry spolupodílejí na záplavových událostech. Nastává problém v neschopnosti TTP zadržet a pojmout srážkovou vodu (např. z přívalových dešťů). Vznikají složité situace, kdy se po porostech na nestrukturní půdě déšť dlouhodobý anebo přívalový „sveze“, voda nabere kinetickou rychlost a způsobí velké škody někdy i v lidských obydlích. Zároveň tyto porosty častokrát během vegetace záhy po srážkách trpí nedostatkem vody pro produkci píce. Jednoduše řečeno nejsou schopné hospodařit s půdní vláhou.

Strukturní půda má vysokou retenční schopnost. Lepší infiltrace znamená nejen zasáknutí většího objemu srážkové vody do půdního profilu, ale i nižší povrchový odtok. Zasakování srážkové vody do půdy v rámci celého jejího horizontu je hlavním zdrojem obnovy zásob půdní vláhy a podzemních vod.

Zadržovací schopnost TTP dnes představuje jen zlomek toho, co v minulosti.

Dne 6. 6. 2020 (Plynkout, Uničov) se stala extrémní srážková událost, kdy v průběhu 3 hodin spadly srážky v objemu 130 mm, které způsobily lokální záplavy. Odhalila se tak nepříjemná skutečnost. Slabá retenční schopnost travního porostu na dané lokalitě neumožnila snížit příjem přívalové vody a zmírnit její destruktivní energii.

Zasakovací zkouška provedena 22. 6. 2020 realizovaná v postižené lokalitě (obr. 2), při simulované srážce prokázala ztrátu infiltrační schopnosti již při objemu srážky 20 mm. Voda přestala zasakovat za 3 minuty a 43 sekund, po nasycení plytké svrchní zóny utužení a začal povrchový odtok (obr. 3). Plochy s travními porosty s takto degradovanou půdní strukturou nepředstavují zásobárnu vody a už vůbec ne krajinný prvek pro ochranu před povodněmi. Srážky, které nezasáknou a v rychlém čase odtečou následně porostu chybí pro produkci hmoty do dalších sečí (obr. 4).  Regulační prvek pro hospodaření s vodou v krajině je nefunkční!

Obr. 2

Obr. 2: Promočení půdního profilu simulovanou srážkou po povrchovém odtoku

Obr. 3

Obr. 3: Silné technogenní utužení přejezdy technikou značně omezuje intenzitu prokořenění

Obr. 4

Obr. 4: Odtékající zásoby vody pro následující seč

Vzdušný půdní profil s vysokým podílem organické hmoty má schopnost zadržet vodu a také výrazně snížit neproduktivní výpar. Optimalizuje gravitační i kapilární pohyb vody. Půda na TTP díky zhutnění a slabé biologické aktivitě ztrácí pórovitost i schopnost tvořit a obnovovat zásobu půdní vody ze srážkové činnosti. Nastává druhý extrém ‑ přemočené TTP, kterými neprojde srážková voda půdním profilem a zůstává na povrchu.

Kompenzační opatření pro revitalizaci

Není-li v pořádku půdní profil, kořenový systém slábne a rostlina je oslabená. Nemůže plně využít svou regenerační schopnost, která ovlivňuje biologický výnosový potenciál.

Vzhledem k současným potřebám a možnostem hospodaření na travních porostech nelze předpokládat komplexní návrat k přirozené údržbě jenom extenzivním spásáním nebo ručním obhospodařováním. Proto je nutné realizovat kompenzační opatření s cílem umožnit přirozenou revitalizaci struktury půdy a travních porostů symbiózou kořenového systému a půdní biologie. 

Utužení pojezdy těžkou technikou (obr. 5) je nutno kompenzovat citlivým provzdušněním plošně, do hloubky největší hustoty kořenového systému nejčastěji 15 ‑ 20 cm. Tato operace nesmí být častá, ale měla by následovat vždy po přejezdu za nevhodných vlhkostních podmínek. Nebo alespoň 1x za 2 roky. Je důležité, aby tato operace nevedla k časté a nadměrné oxidaci uhlíku a také aby nedocházelo k poškození travního drnu.

 

Obr. 5

Obr. 5: Rok 2020 umožnil vidět každý přejezd po pozemku

Nemechanickou alternativou kompenzačních opatření pro zlepšení stavu struktury půdy může být dotace organických hnojiv ‑ kvalitního hnoje, kejdy či kompostu, respektive aplikace přírodních biostimulantů na povrch půdy, kdy v povrchové zóně je půda biologicky nejaktivnější. Výsledky provozních pokusů s biostimulacemi jsou prezentovány v Pícninářských listech 2020 a v časopise Farmář 11/2020. Těmito přirozenými vstupy dojde k nastartování procesu mineralizace, na kterém se podílejí aerobní půdní bakterie, houby a plísně, zlepší se vodostálost půdních agregátů. Kořeny rostlin včetně mikroorganismů v zóně rhizosféry ve spolupráci s makroorganismy, významným způsobem umožní přirozeně zlepšit strukturu půdy a stabilitu agregátů do hloubky celého půdního profilu. Zestrukturnění půdy pozitivně ovlivní výnos a kvalitu produkce.

Závěr

Krajinotvorný a ekonomický potenciál trvalých travních porostů v současnosti strádá z důvodu zanedbané péče. Předpoklady přirozené regenerace v praxi po vlivu intenzivního hospodaření nejsou dosažitelné. Proto je nutné nejenom konstatovat stav a okolnosti, ale aktivně systematicky napomáhat porostům TTP obnovit jejich produkční i mimoprodukční funkce. Cíleně realizovat kompenzační opatření pro udržení vysoké mikrobiologické vitality umožňující přirozenou biologickou regeneraci porostů a půdy. Následně je možné očekávat stabilizaci výnosů jednotlivých sečí stejně jako obnovení funkce porostů TTP z pohledu nástroje pro efektivní hospodaření s vodou v krajině.

Poděkování
Výsledek vznikl za podpory Ministerstva zemědělství, institucionální podpora MZE-RO1721.