Volné porody prasnic
V Evropské unii se pravděpodobně blíží konec fixačního ustájení rodících a kojících prasnic. Nová legislativa by měla způsobit, že fixační porodní kotce zmizí od roku 2027. Co to znamená pro budoucí chovy evropských prasnic a jaké existují alternativy?
|
Obr. 1: Fixační porodní kotce by měly být v EU od roku 2027 minulostí |
Názor veřejnosti
Na konci června 2021 Evropská komise rozhodla, že stávající legislativa EU pro ustájení hospodářských zvířat bude revidována. Nová legislativa bude zahrnovat závazek vyřadit používání klecí pro hospodářská zvířata, včetně prasnic v laktaci. Vyřazení je plánováno na rok 2027.
K této náhlé změně dochází poté, co 1,4 milionu občanů EU aktivně podpořilo kampaň „Konec věku klecí “. To opět ukazuje sílu občanů a to, že při rozhodování o koncepci farmy je třeba vzít v úvahu společenský názor.
Neexistuje jediné zlaté řešení
Vyřazení fixačních porodních kotců je ambiciózní, protože řešení nejsou jednoduchá. Řešení musí být vytvářena případ od případu, jelikož u každé farmy bude přechod na volné porody jiný v závislosti na aktuálním uspořádání budovy, organizaci a finanční situaci. Proto neexistuje jediný kontrolní seznam aspektů, které by bylo možné změnit nebo implementovat, aby bylo možné úspěšně řídit volně chované prasnice. To byl jeden z hlavních závěrů nedávného setkání odborníků z výzkumu a průmyslu.
Optimální design zohledňuje potřeby a bezpečnost prasnic, selat a pracovníků. Celkově vzato, postupné vyřazování fixačních kotců z porodu v EU je pravděpodobné, ale neexistuje jedno zlaté řešení a rozhodnutí o alternativách by měla vycházet z individuálních možností a potřeb zemědělských podniků, přičemž by se mělo uvažovat o zvýšeném společenském tlaku na chov zcela bez fixace.
Volný porod nebo dočasná fixace?
Pokud jde o volné ustájení prasnic, je důležité odlišit „volné porody“ od „dočasné fixace“. Volný porod znamená, že prasnice je během porodu a laktace volná. Při dočasné fixaci je prasnice fixována v kotci přibližně 5 dní kolem porodu a poté ustájena volně po zbytek laktace. Kompletní volné porody vyžadují jiný design a jinou správu než dočasný systém fixace.
Dočasná fixace je slibný způsob, jak prasnici poskytnout větší volnost a zároveň minimalizovat zalehnutí selat. Výzkumné studie ukazují, že dočasná fixace může poskytnout podobné výsledky jako konvenční porodní kotce. Zásadní nevýhodou je, že fixace před porodem brání prasnici ve stavbě hnízda. To negativně ovlivňuje porodní proces a reakci matky.
Dočasná fixace může být nepřijatelná
Experti na volné porody varují před vlivem společenského názoru při rozhodování mezi dočasnou fixací a volným porodem. I když dočasná fixace může být pro většinu zemědělců vhodnější alternativou než volný porod, společnost nemusí dočasný systém fixace akceptovat, což by mohlo vést k podobné situaci jako u obohacených klecí pro nosnice.
Volné porody nejsou otázkou „kdy“, ale „jak“
V Evropské unii se otázka volných porodů prasnic rozšířila nad rámec volby. Podle expertů otázkou už není kdy, ale jak toho dosáhnout? Podobné otázky byly projednány na nedávném digitálně pořádaném workshopu za účasti 50 vědců a odborníků z více než 20 zemí Evropy, Asie a Tichomoří a Severní Ameriky.
Christian Fink Hansen, ředitel dánského výzkumného centra pro prasata SEGES, zdůraznil, že řešení problému musí být založeno na výzkumu, který zajistí robustní systémy. Napříč zeměmi i vědci v celé Evropě podle něj roste chápání toho, jak složitý je přechod k uvolnění laktujících prasnic a že rozhodnutí musí být vědecky podložená.
Profesor Johannes Baumgartner, z Univerzity veterinárního lékařství ve Vídni, nastínil výzvy na úrovni konkrétních chovů, kterým bude třeba čelit. Jedná se o ustájení, stavbu hnízda, povolit krátkodobou fixaci či nikoli, jaký prostor by měl být k dispozici pro prasnice, jak optimalizovat pracovní podmínky a jak zvládat zvyšující se velikost vrhu?
K vyřešení těchto problémů je zapotřebí vysoce koordinovaná spolupráce mezi vědci. Ta musí zahrnovat environmentální, technickou, sociální a živočišnou vědu a také nezbytnou úzkou spolupráci mezi vědci, producenty prasat a společnostmi zabývajícími se zemědělskými technologiemi.
Tradiční porodní kotce
Tradiční porodní kotce, které mají obvykle průměrnou podlahovou plochu pro prasnici kolem 1,3 m2, se v průmyslovém chovu prasat staly oblíbené, protože poskytovaly účinnější prostředky pro individuální péči o prasnici. Kromě toho byly implementovány také jako pokus snížit úhyn selat v důsledku zalehnutí prasnicí. Prasnice jsou obvykle umístěny do porodního kotce týden před porodem a zůstanou do odstavu selat (cca 3–4 týdny).
Tradiční kotce omezují potřebu prasnic stavět hnízdo. Stavba hnízda je v přirozeném prostředí důležitá k zajištění přístřeší, pohodlí a tepelné regulace potomkům. Studie hodnotící prasnice v polopřirozeném prostředí zjistily, že budování hnízda je vysoce aktivním chováním a prasnice jsou extrémně motivovány k tomuto úkonu před porodem.
Alternativní možnosti
Alternativní možnosti fixačních kotců byly a jsou předmětem četných výzkumných prací. Cílem je identifikovat alternativy a zejména jejich dopady na biologické potřeby prasnic, pohodu a přežití selat a dopady na práci a bezpečnost chovatelů. Rovnováha tohoto „trojúhelníku potřeb“ (prasnice, selata a chovatel) podporuje maximalizaci dobrých životních podmínek prasat a produktivity farmy. Alternativní porodní zařízení a jejich dopad na biologické potřeby prasnic, přežití selat a práci ošetřovatelů shrnuje tabulka.
Upravené kotce
Upravené kotce vznikly z tradičních porodních kotců, zvětšením šířky ustájení, aby bylo umožněno prasnicí minimálně se otočit při zachování ochranné oblasti pro selata (průměrná podlahová plocha na prasnici obvykle činí 2 - 4,7 m2).
Avšak prasnice je stále omezována během aktivní fáze budování hnízda a tyto kotce jsou často umístěny na roštových podlahách, což brání použití materiálů (slámy) pro stavbu hnízda.
|
Obr. 2: V modifikovaných kotcích se prasnice může otáčet |
Podle výsledků různých studií se celkový úhyn selat v upravených kotcích pohybuje od 16,3 do 17,4 %. Tyto výsledky jsou velmi podobné výsledkům tradičních kotců s úhynem selat kolem 18,3 % (viz tabulka).
Kotce s hnízdem
Hnízdní systémy poskytují prasnici větší prostor pro větší pohyb a hnízdní oblast navrženou tak, aby přilákala prasnici na toto místo k porodu a současně podporovala pohodu a přežití selat (průměrná podlahová plocha na prasnici činí 10 m2). Kotce často mají další součásti, jako jsou gumové výstupky nebo šikmé podlahy, aby selata sklouzávala od prasnice.
Prasnice mají větší fyzický prostor a podestýlku. Větší prostor podporuje mateřské chování, což vede ke zlepšení pohody prasnice a ke snížení zalehnutí selat. Avšak na roštových podlahách, kde chybí materiál na podporu budování hnízda, je biologická výhoda pro prasnici malá, jelikož jedinou výhodou zůstává větší prostor.
|
Obr. 3: Instinkt stavby hnízda je v prasnici pevně zakotven |
Průměrný celkový úhyn selat pro kotce s hnízdy byl zaznamenán od 16,6 % do 20,7 %, což naznačuje, že produkce a přežití selat mohou být v těchto systémech obdobné jako v tradičních kotcích.
Kotce s hnízdy zvyšují nároky na bezpečnost ošetřovatelů, zvláště pokud je nutná manipulace s prasnicí nebo selaty. Nadto, některé prasničky mohou mít problémy s hnízděním, což vyžaduje další práci ošetřovatele. Nicméně, hlavní nevýhodou hnízdních systémů jsou velké nároky na podlahovou plochu. Vzhledem k tomu, že přežití a produktivita selat jsou podobné, náklady spojené s dodatečnou podlahovou plochou lze stěží kompenzovat produkcí.
Skupinové systémy
Ve skupinových systémech je vyčleněn společný prostor pro skupinu a prostor pro individuální hnízdní boxy, které umožňují prasnicím částečnou izolaci (průměrná podlahová plocha na prasnici bývá 8,8-42 m2). V těchto systémech mohou prasnice rodit ve skupině nebo mohou být zpočátku ustájeny v individuálních kotcích a poté integrovány do skupiny 10–21 dní po porodu.
Skupina poskytuje prostředí, kde může prasnice komunikovat se selaty, podporuje bdělost a mateřskou péči, avšak řada faktorů, jako jsou například velikost skupiny, konkurence o hnízda, agresivita mezi prasnicemi a vůči selatům a omezení možností ošetřovatele řídit skupinu, může negativně ovlivnit přežití selat. Minimalizovat agresivitu lze vytvářením stabilních skupin známých prasnic, u kterých je hierarchie stanovena před porodem.
Pokud jde o přežití selat, ve skupinových systémech hraje mateřské chování a dispozice plemene klíčovou roli. Obecně platí, že skupinové systémy mají největší úhyn selat, v průměru kolem 23 % (s výjimkou systémů, které používají fixaci při porodu) a jsou považovány za jeden z nejméně žádoucích systémů z hlediska řízení, bezpečnosti ošetřovatelů a jejich pracovního výkonu. Aby byly tyto systémy úspěšné, je zapotřebí genetická selekce pro mateřské chování a vynikající manažerské schopnosti.
|
Obr. 4: Snížit agresivitu prasnic ve skupinovém ustájení lze jejich zabavením, například pomocí dřevěných kůlů (novinka od firmy Big Dutchman) |
Venkovní systémy
Venkovní porodní systémy umožňují prasnici volný přístup na pastvinu obvykle sdílenou s jinými prasnicemi a přístup k jednotlivým porodním boudám. Pro tyto systémy existují různá porodní zařízení, jejichž velikost se může pohybovat od 3,3 do 4,6 m2 na prasnici. V extrémních klimatických podmínkách se používají kombinované systémy, pastva venku, porody uvnitř budovy.
|
Obr. 5: Venkovní porodní systémy umožňují klíčové přirozené chování prasnic a selat |
Venkovní systémy jsou uváděny jako zlatý standard porodních systémů, protože zajišťují vysokou úroveň blahobytu zvířat a zároveň zůstávají ekonomicky efektivní. Jejich předností je, že umožňují klíčové přirozené chování prasnic před porodem a během laktace. Země používající venkovní systémy vykazují konkurenceschopnou produkční úroveň ve srovnání s chovy uvnitř (celkový úhyn selat 18,7 %).
Z finančního hlediska jsou venkovní systémy provozovány s nízkými kapitálovými investicemi a s malými dodatečnými náklady na údržbu. Řízení prasnic může být obtížnější, ale využití zařízení pro manipulaci s prasaty (přívěsy, dočasné ustájovací kotce, porodní boudy) usnadní práci a zaručí bezpečnost. Vzhledem k tomu, že jsou prasnice a selata bezprostředně vystaveny vnějším podmínkám prostředí, je nutné vzít v úvahu dodatečné náklady na ochranu životního prostředí a biologickou bezpečnost.
Optimální systém
Optimální systém porodu řeší a vyvažuje potřeby prasnic, selat a chovatelů ve snaze maximalizovat dobré životní podmínky a produktivitu prasat. Pro splnění biologické potřeby prasnice, je zapotřebí prostor a podestýlka, která jí umožní provádět chování při budování hnízda ve dnech porodu. K přežití selat je nutná zóna ochrany nebo design, který vybízí selata k tomu, aby se dostala pryč od prasnice, čímž se minimalizuje úhyn zalehnutím. A konečně, ošetřovatel hraje obrovskou roli v úspěchu porodního systému. Úspěšné řízení a specializovaní ošetřovatelé mohou zajistit, aby jakýkoli porodní systém byl produktivní a přátelský k životnímu prostředí bez ohledu na fyzická omezení daného zařízení.
Reference u autora
