Alternativní systémy chovu prasat
Produkce vepřového masa má velmi širokou škálu způsobů chovu prasat, přičemž konvenční chovy v uzavřených budovách s roštovými podlahami, v současnosti dominantní systémy, koexistují s tzv. alternativními produkčními systémy.
Poptávka se může změnit
Vepřové maso je druhé nejvíce konzumované maso na světě, avšak poptávka po výrobcích z vepřového masa se v budoucnu může změnit a být silně ovlivněna socioekonomickými faktory, včetně obav o zdraví zvířat, ale také měnícími se sociokulturními hodnotami. Rostoucí protesty v médiích a různé akce asociací pro dobré životní podmínky zvířat naznačují, že současný dominantní produkční systém se stává méně přijatelným, zejména s ohledem na dobré životní podmínky zvířat. O tomto společenském vývoji svědčí četné průzkumy po celém světě.
|
Obr. 1: Konvenční roštový chov |
V tomto kontextu a s rostoucími trhy s vepřovým masem produkovaným v přirozenějších podmínkách nebo podle specifikací „ekologického zemědělství“ se vyvíjejí alternativy ke konvenčním farmám. Pro alternativní systémy je typické, že se v nich nechovají všechna prasata v uzavřených budovách a na roštových a/nebo betonových podlahách.
Nedávno publikovaná rozsáhlá studie v Agriculture (Delsart et al., 2020) poskytuje podrobný přehled stavu současných znalostí o welfare, biologické bezpečnosti, zdraví zvířat a bezpečnosti vepřového masa v alternativních systémech chovu.
Welfare
Spotřebitel, který nakupuje biopotraviny očekává, že standardy dobrých životních podmínek zvířat jsou v alternativních zemědělských systémech vyšší. Avšak běžní občané neví, jak se chovají hospodářská zvířata, proto si často idealizují alternativní farmy, ve kterých mají zvířata přístup k venkovnímu výběhu nebo slámě, oproti konvenčnímu farmaření na roštových podlahách.
Koncept dobrých životních podmínek zvířat je složitý. Welfare zvířat označuje psychický stav jedince ve vztahu k jeho vnitřnímu a vnějšímu prostředí. Tento stav se mění podle toho, jak zvíře situaci vnímá. K posouzení dobrých životních podmínek zvířat se často využívá přístup pěti svobod (absence hladu a žízně, absence nepohodlí, absence bolesti, zranění a nemoci, svoboda vyjadřovat normální chování a absence strachu, stresu a úzkosti), stanovený britskou společností Farm Animal Welfare Council (FAWC).
Alternativní produkční systémy mají výhody a nevýhody z hlediska dobrých životních podmínek zvířat (viz tabulka 1).
Tabulka 1: Přehled silných a slabých stránek z hlediska welfare zvířat podle způsobu chovu
Blahobyt závisí na prostředí. Venkovní systémy dávají prasatům možnost projevit širší repertoár chování než vnitřní, včetně většiny jejich přirozeného chování, ale kontrola prostředí je obtížnější, včetně krmení, napájení, teploty a predátorů. Podestýlkové systémy také umožňují vyjádření širšího etogramu a nabízejí prasatům pohodlí, pokud je podestýlka čistá a suchá.
|
Obr. 2: Vnitřní chov s podestýlkou |
Pokud alternativní systémy s obohaceným prostředím poskytují dostatečná řešení pro kontrolu kritických bodů dobrých životních podmínek zvířat, jsou vhodnější pro uspokojení společenských očekávání ohledně blahobytu zvířat.
Biologická bezpečnost
Biologická bezpečnost zahrnuje všechna opatření, která je třeba učinit, aby se omezilo riziko zavlečení patogenů na farmu (bio-vyloučení), omezilo se šíření patogenů v rámci farmy a mimo farmu, aby se zabránilo riziku kontaminace lidí a aby se zabránilo kontaminaci životního prostředí a přetrvávání patogenu v životním prostředí.
Koncept biologické bezpečnosti zahrnuje celou škálu opatření používaných k prevenci zavlečení a šíření nemocí. Čím vyšší je úroveň biologické bezpečnosti, tím vyšší je technická výkonnost živočišné výroby, jako je růst nebo konverze krmiva. Biologická bezpečnost také pomáhá snížit používání antimikrobiálních látek v chovu zvířat. Opatření biologické bezpečnosti se obecně nejlépe uplatňují ve velkých stádech, v moderních zařízeních a u začínajících zemědělců.
Biologická bezpečnost je pravděpodobně největší výzvou pro alternativní zemědělství. V posledních desetiletích se na farmách vyskytly různé epizootické patogeny. Konvenční farmy však mají možnost je alespoň z dlouhodobého hlediska kontrolovat zavedením přísných vnitřních a vnějších opatření biologické bezpečnosti (viz tabulka 2). Obecně platí, že alternativní farmy uplatňují opatření biologické bezpečnosti méně přísně než konvenční farmy. Zejména na farmách s volným výběhem je obtížné zavést opatření biologické bezpečnosti a oplocení vyžaduje značné finanční investice. Biologická bezpečnost může být limitující překážkou pro rozvoj alternativních farem, protože riziko pro zdraví zvířat může farmáře odrazovat.
Tabulka 2: Přehled silných a slabých stránek implementace opatření biologické bezpečnosti podle způsobu chovu
Zdraví zvířat
Stejně jako v případě welfare zvířat mají alternativní výrobní systémy výhody a nevýhody z hlediska zdraví zvířat. Venkovní přístup vystavuje zvířata nadměrně nemocem přenášeným volně žijícími zvířaty, zejména divočáky (např. brucelóza) a patogenům, které je za těchto podmínek téměř nemožné kontrolovat. Na rozdíl od konvenčního systému, kde je pro většinu patogenů možné sanovat prostředí, je to v systémech na slámě mnohem složitější a venku téměř nemožné. To alespoň částečně vysvětluje, proč je v těchto zemědělských systémech tak obtížné zvládat parazitismus. Praktická náročnost venkovního ošetřování nemocných zvířat je dalším problémem, který přispívá zejména ke zvýšení infekčního tlaku ve výbězích.
|
Obr. 3: Venkovní chov |
Nižší hustota zvířat v alternativním typu produkce však potenciálně zvýšený infekční tlak vyvažuje. Prasata v alternativních systémech jsou méně náchylná k onemocněním dýchacích cest, komfort poskytovaný zvířatům, přispívá k omezení poruch nohou, ale zvládání zalehnutí selat je výzvou. Tyto slabé stránky nejsou nevyhnutelné, s vhodnou strategií odčervování a správnými opatřeními biologické bezpečnosti mají alternativní systémy chovu příležitost chovat zvířata v dobrém zdravotním stavu. Silné a slabé stránky alternativních produkčních systémů pro zdraví zvířat jsou popsány v tabulce 3.
Tabulka 3: Přehled silných a slabých stránek z hlediska zdraví zvířat podle způsobu chovu
Bezpečnost vepřového masa
Zoonózy, nemoci zvířat přenosné na člověka, jsou velkou zdravotní a ekonomickou výzvou ve vyspělých zemích. Prasata představují rezervoár mnoha bakteriálních, virových a parazitárních patogenů. Obtížnost sanitace prostředí, zejména půdy venku, zvyšuje riziko kontaminace prasat ve volném výběhu těmito patogeny. Kromě toho jsou prasata chovaná venku snadněji v kontaktu s přenašeči nebo rezervoáry, jako jsou ptáci, krysy, lišky nebo divoká prasata. Je proto důležité, aby alternativní výrobní systémy zavedly nezbytná hygienická a biologická bezpečnostní opatření, aby se co nejvíce omezila kontaminace prasat, ale také aby se minimalizovalo riziko kontaminace lidí konzumací vepřového masa.
I když nižší používání chemické alopatické léčby a zejména antibiotik, pomáhá omezit riziko kontaminace člověka rezidui nebo rezistence vůči antibiotikům z konzumace vepřového masa, vyšší prevalence mnoha zoonotických patogenů v alternativních chovech představuje riziko jak pro spotřebitele, tak pro image alternativních systémů (viz tabulka 4).
Tabulka 4: Přehled silných a slabých stránek z hlediska zdravotní nezávadnosti podle způsobu chovu
Alternativní systémy v Evropě
Přestože byly vyvinuty alternativní chovné systémy, v současnosti nejsou pro zemědělce příliš atraktivní, například chov prasat na podestýlce představuje pouze 5 % chovů prasat ve Francii. Číselné údaje o alternativních chovných systémech jsou vzácné. Dostupné údaje však naznačují, že v evropských zemích se ročně vyprodukuje 9 milionů ekologických prasat s nárůstem o 46 % mezi lety 2007 a 2015. Přesto v roce 2015 představovala ekologická produkce prasat pouze 0,5 % z celkové produkce prasat v Evropě.
Existuje velká rozmanitost systémů ekologického zemědělství v rámci zemí i mezi nimi. Venkovní chov převládá ve všech fyziologických fázích v Itálii a Švédsku a u prasnic ve Francii a Dánsku, ale mnoho ekologických prasat je chováno uvnitř v Německu a Rakousku. Ustájení může být na stejné farmě různé, např. prasnice v rané březosti chované uvnitř a prasnice v pozdní březosti chované venku, jako ve Francii a Dánsku. Itálie se výrazně liší od ostatních zemí s menšími farmami využívajícími místní plemena.
|
Obr. 4: Vnitřní chov s venkovním výběhem |
Hlavní výzvy pro alternativní systémy
Je obtížné definovat jediný alternativní systém hospodaření, protože jsou velmi diverzifikované, od hospodaření na slámě až po silvopastorační zemědělství, ekologické zemědělství nebo chov ve volném výběhu, ale všechny se liší od konvenčního, roštového, uzavřeného zemědělství a těší se velmi pozitivnímu společenskému ohlasu. Tyto farmy mají skutečné silné stránky, ale také slabé stránky, jenž představují hlavní výzvy, kterým je třeba čelit.
Kontrola biologické bezpečnosti je nepochybně nejdůležitější a jedna z nejobtížnějších výzev, ale je nezbytná pro zabránění kontaminaci chovů, která má dopad na zdraví zvířat, ale také na bezpečnost produkovaného masa. Paradoxně je třeba vynaložit úsilí i na zlepšení životních podmínek zvířat, i když spotřebitel je právě z tohoto důvodu těmto systémům nakloněn.
A konečně, k zajištění udržitelnosti alternativních farem je nezbytné všechny výzvy posuzovat jako integrované, holistické, v souladu s osvědčenými postupy a know-how zemědělců, které jsou základem úspěchu těchto farem. Pouhé zohlednění vysoce medializovaných společenských zájmů souvisejících s dobrými životními podmínkami zvířat a environmentálními otázkami vede pouze k částečnému a neobjektivnímu hodnocení alternativních zemědělských systémů.
Reference u autora
