Systémy obrábění půdy a plevelová společenství
Zpracování půdy stále patří mezi základní a nejvýraznější opatření v systému regulace plevelů na orné půdě. V minulosti bylo v podstatě jediným účinným opatřením.
Z hlediska regulace plevelů je velmi významná podmítka, která umožňuje zaklopení vypadlých semen a poškození vytrvalých plevelů (pýr plazivý, pcháč rolní). Současně zabraňuje ztrátám na vlhkosti a umožní klíčení plevelů z povrchových vrstev.
|
Obr. 1: Nepodmítnuté strniště je zdrojem následného zaplevelení |
Hluboká orba dokonale zaklopí posklizňové zbytky rostlin, kořeny či kořenové výběžky vytrvalých plevelů, které v těchto podmínkách nejsou schopny reprodukce.
|
Obr. 2: Kvalitně provedená orba |
|
Obr. 3: Nekvalitní orba pomáhá šíření zejména vytrvalým plevelům |
Snahy o minimalizaci zpracování půdy vedly k podstatnému snížení nákladů, ale po zavedení minimalizace dochází zpravidla již v druhém roce a dalších letech k velkému nárůstu zaplevelení. Plevelová společenstva v těchto systémech jsou sice v řadě případů druhově chudší, ale nárůst počtu plevelů na polích má stoupající tendenci. Rychle se šíří například vytrvalé plevelné druhy (pcháč rolní, pýr plazivý, pelyněk černobýl, mléč rolní, rukev lužní, čistec bahenní, kamyšník polní a kamyšník širokoplodý), ale na ornou půdu se šíří i takové plevele, které se za normálních podmínek na ní nevyskytují (pampeliška lékařská, šťovík kadeřavý, šťovík tupolistý aj.).
|
Obr. 4: Po podmítce vzcházejí plevele náletové - pcháč obecný |
|
Obr. 5: Kořenový systém pcháče rolního |
|
Obr. 6: Hluchavka nachová je schopna po podmítce dokončit vývoj a vytvořit mnoho semen |
Z jednoletých plevelů převládají tyto druhy: chundelka metlice, heřmánkovec nevonný, svízel přítula, truskavec ptačí, ptačinec prostřední, bolehlav plamatý, hluchavka objímavá a nachová.
|
Obr. 7: Heřmánkovec |
Při sklizni sklízecími mlátičkami, zvláště obilnin a řepky, se většina semen plevelů dostane na povrch půdy a stává se zdrojem dalšího zaplevelení. Nebezpečný je také výdrol obilí a řepky, které se v posledních letech stávají nepříjemnými plevely. V některých oblastech se stává problematickým i výdrol slunečnice, řepky ozimé, ostropeřce mariánského a dalších plodin. Tyto plodiny jsou následně velmi obtížně hubitelé v jiných plodinách. Proto je třeba věnovat pozornost seřízení sklízecí techniky a volit optimální dobu sklizně. Velkým rizikem z pohledu výskytu půd je utužení podorničí. V takovýchto místech dochází k lokálnímu podmáčení a hrozí expanze vlhkomilných plevelů (kamyšníky, rdesno obojživelné, přeslička aj.).
Neprovedeme-li včas podmítku po sklizni předplodin, vytvoříme optimální podmínky pro růst plevelů. Plevele jsou schopné ve velice krátkém čase vykvést a vytvořit obrovské množství semen.
Zpracování půdy – nepřímý (preventivní) i přímý plevelohubný účinek mechanických zásahů byl často opomíjen a nahrazován spolehlivějšími a účinnějšími herbicidními zásahy. Pro každou plodinu se v podstatě ustálily pěstitelské systémy, jejichž významnou složkou jsou kromě jiného i způsoby zpracování půdy, zakládání a ošetřování porostů. Jednotlivé skupiny plodin se od sebe odlišují hloubkou a způsoby zpracování půdy a zároveň obdobím, kdy se tyto zásahy provádějí. Každý plevelný druh má od vyklíčení do dozrání specifický „životní rytmus“, který může být určitým způsobem zpracování půdy narušen, pak dochází k ústupu tohoto druhu, ale není vyloučeno i negativní působení, zpracování půdy může rozvoj některých plevelných druhů i podpořit. Způsoby zpracování půdy mohou tedy prostřednictvím struktury plodin velmi významně ovlivnit intenzitu zaplevelení polí. Rozhodujeme-li se pro změnu systému zpracování půdy, což je většinou provázeno velkými investicemi, je nutno zohlednit nejen potřeby pěstovaných plodin, ale i případné dopady na situaci v zaplevelení a možnosti jejího řešení.
Graf 1:
Graf 2:
Podmítka– po sklizni obilovin bývá poměrně dlouhé meziporostní období, které lze v případě potřeby využít k potlačení především vytrvalých plevelů, zejména pýru plazivého.
|
Obr. 8: Minimalizace zpracování půdy podporuje růst pýru plazivého |
Velmi často je nadhodnocen vliv podmítky na jednoleté plevele v tom smyslu, že jsou jejich dozrálá semena zapravena do půdy a tím vyprovokována ke vzcházení. Z důvodu nedostatku vláhy je však v letním období vzcházení plevelů minimální. Plevele vzešlé při podmítce pocházejí převážně ze semen z půdní zásoby. To však nikterak nesnižuje význam podmítky při potlačování jednoletých plevelů, neboť v půdní zásobě bývá v nejlepším případě 5 000 - 10 000 semen na 1 m2. Pro podmítku je možné vybrat z široké nabídky různých druhů podmítačů i podle stavu zaplevelení. Při převaze vytrvalých plevelů jsou vhodnější podmítací pluhy nebo podmítací kypřiče s šípovými radličkami, které pracují na rovnoměrnou hloubku v celé šířce záběru a jsou schopné současně odříznout příslušnou vrstvu půdy s kořenovou hmotou plevelů a zaklopit vegetující listovou plochu. V případě jednoletých plevelů a výdrolu se snažíme o co nejmělčí zaklopení semen a dobré promísení, a proto volíme buď podmítací kypřiče nebo talířové podmítače. Podmítka sama o sobě však problém plevelů nevyřeší. Je pouze jedním článkem celé soustavy regulace plevelů.
Orba – v oblasti regulace zaplevelení rozhoduje systém zpracování půdy především o rozmístění semen a vegetativních orgánů plevelů v orničním profilu. Převážná většina semen plevelů vzchází z hloubky do 3 cm, tj. přibližně z hloubky seťového lůžka. Semena plevelů, která podmítkou nebo orbou zapravíme hlouběji, mohou reagovat následujícími způsoby:
- jsou znehodnocena tzv. „samočistící schopností půdy“, která představuje podle biologické aktivity půdy roční úbytek cca 25-50 % semen v půdní zásobě,
- vyklíčí v takové hloubce, ze které není plevelná rostlina schopna dosáhnout povrchu půdy,
- přetrvají v půdě i několik let, až do doby, než jsou opět vynesena na povrch, do vhodných tepelných, světelných a vlhkostních podmínek, které přeruší jejich dormanci a umožní vzejití.
Při rozhodování o hloubce zpracování orničního profilu a volbě mezi orbou a bezorebnými způsoby by mělo předcházet kvalifikované posouzení stavu zaplevelení, především z hlediska složení plevelného spektra a biologických vlastností převažujících plevelů, zvláště s ohledem na jejich vytrvalost, dormanci a životnost v půdě. V poslední době se však z důvodu celé řady technologických předností rozšiřují bezorebné systémy zpracování půdy. Orba se příznivě podílí především na potlačování plevelů s krátkou životností semen v půdě (např. chundelka metlice) a drobnosemenných plevelů (např. žabinec obecný), které nejsou schopné klíčit z větších hloubek. Rovněž tak ve sledech dvou ozimů (pšenice ozimá – ječmen ozimý) představuje orba v podstatě jediný možný způsob, jak vyřadit výdrol z konkurence. U bezorebných způsobů je vždy nutné počítat s větším tlakem plevelů, neboť většina semen se nachází v povrchové vrstvě. To platí z krátkodobého hlediska především pro výdrol předplodin, z hlediska dlouhodobého pak pro všechny problematické plevele přežívající v půdě i několik let. Úloha mechanických zásahů proti nim spočívá především v opakovaném porušování celistvosti kořenového systému a v celkovém oslabování, které zvyšuje účinnost následných chemických zásahů. Zvlášť pokud se jedná o hluboce kořenící plevele (např. pcháč rolní), lze jen stěží dosáhnout se samostatným mechanickým zásahem spolehlivého účinku, neboť na hlubokých půdách se velká část zásobních orgánů nachází ve větší hloubce, než na jakou se provádí orba.
|
Obr. 9: Kořenový systém zasahuje hluboko do podorničí |
Graf 3:
Předseťová příprava půdy – tradiční předseťová příprava umožňovala využít odstupu mezi jednotlivými operacemi k hubení vzcházejících plevelů. Současná praxe u většiny plodin toto opatření neumožňuje využít, neboť se slučují operace, aby se snížily celkové vstupy na pozemek a nové odrůdy vyžadují časnější setí pro dosažení vysokého výnosu.
U některých později na jaře setých či sázených plodin je přesto z hlediska plevelohubného i z hlediska půdní struktury výhodné, aby vlastní přípravě seťového lůžka předcházelo s jistým odstupem uvláčení ornice. U těžkých půd je vhodné toto opatření provést již na podzim, pokud nehrozí jarní zamokření. U jednoletých plevelů má opakování předseťové přípravy výrazný účinek zejména na oves hluchý. Při jeho zvýšeném výskytu je i za cenu opoždění výsevu vhodné toto opatření začlenit do systému jeho regulace. Částečného účinku lze předseťovou přípravou dosáhnout i na vytrvalé plevele, jedná se však zpravidla pouze o poškození a oslabení vytrvalých plevelů, které je nutné doplnit později aplikací účinných herbicidů. Na pozemcích, kde je zvýšený výskyt pýru plazivého, příp. podbělu obecného, se příznivě projevuje použití vibračních (kývavých) bran, které jako vedlejší účinek vytahují oddenky těchto plevelů na povrch, kde hynou nebo obtížněji regenerují. Vibrace radliček a slupic při práci kombinátorů s pružnými slupicemi rovněž, i když v menší míře, způsobují vytřesení zeminy z kořenového systému plevelů a vynesení na povrch.
Systémy zpracování půdy jsou pouze součástí integrované regulace plevelů, která je souborem všech možných způsobů regulace plevelů (střídání plodin, technologie sklizně jednotlivých plodin, aplikace herbicidů atd.). Samo o sobě žádná technologie zpracování půdy nezaručí potlačení výskytu plevelů na našich polích bez dalších návazných opatřeních v integrovaných systémech regulace.
