Produkty z hmyzu ve výživě drůbeže
2 Underground Food s.r.o.
Podle odhadů se do roku 2050 očekává zvýšení lidské populace na 9 miliard lidí, s čímž souvisí zvýšení spotřeby živočišných produktů o 60 až 70 %. Tento nárůst spotřeby potravin bude vyžadovat zdroje, které jsou ale limitované omezenou dostupností přírodních zdrojů, pokračující změnou klimatu a konkurencí mezi „jídlem-krmivem-palivem“ (Makkar et al., 2014). Pro výrobu 1 kg živočišných produktů je v závislosti na druhu zvířat a podmínkách chovu potřeba 2–15 kg rostlinných krmiv. Obecně se také uvádí, že 40–50 % z globální sklizně obilovin je použito pro výrobu krmiv (Profetas 2018). Pokud by v budoucnu došlo k omezení dostupnosti v dnes nejpoužívanějších konvenčních zdrojů bílkovinných krmiv (jako je sójový extrahovaný šrot a rybí moučka; Makkar et al., 2014) zvýšila by se pravděpodobně globální konkurence v oblasti zajištění dostatku bílkovin pro lidskou spotřebu a pro výrobu krmiv pro zájmová a hospodářská zvířata. Z tohoto důvodu se v současnosti rozvíjí hledání alternativních a zároveň udržitelných zdrojů bílkovin. Hmyz a produkty z něj by proto mohly být jedním z možných alternativních řešení jako zdroj potravin a krmiv, což zdůraznila také FAO (Van Huis et al., 2013).
Hlavním cílem našeho výzkumu podporovaného Technologickou agenturou ČR ve spolupráci s firmou Underground Food s.r.o. bylo zařadit podíl produktů z larev potemníka moučného (Tenebrio molitor L.) tzv. „moučných červů“ do diet brojlerových kuřat a slepic produkujících konzumní vejce ve formě konkrétních krmných směsí. Během výzkumu byla provedena řada chemických a mikrobiologických analýz pro charakterizování moučky (tzv. „plnotučné“ a „detukované“) z larev potemníka moučného jakožto možné krmné suroviny. Na základě chemických analýz byly sestaveny experimentální krmné směsi, které byly otestovány v pokusech in vivo na vykrmovaných kuřatech a nosnicích.
Hmyz pro účely výroby krmných mouček je usmrcován a zároveň konzervován tepelnými úpravami (vaření, sušení, mikrovlnné záření, lyofilizace). Při vysokých teplotách a dlouhé expozici je v ošetřovaném materiálu vyšší pravděpodobnost výrazného ztmavnutí a smrštění díky průběhu tzv. Maillardovy reakce. Na průběh a intenzitu zmíněné reakce může upozornit také barva materiálu. Čím je reakce intenzivnější, tím je zabarvení tmavší. Právě barva materiálu může senzoricky poukázat na kvalitu daného materiálu.
V bilančním experimentu s brojlerovými kuřaty byla ve věku 38 dní zjištěna vyšší živá hmotnost kuřat v kontrolní skupině oproti skupině kuřat přijímající 2 % moučky ve směsi (2 426 g vs. 2 126 g). V tomto experimentu dosáhla kuřata kontrolní skupiny nejvyšší spotřeby krmiva, ale mezi skupinami nebyl zjištěn významný rozdíl v průměrné konverzi krmiva. Výtěžnost jatečně upraveného těla, stejně jako výtěžnost stehenní svaloviny byla bez významných rozdílů. Kuřata kontrolní skupiny dosáhla vyšší výtěžnosti prsní svaloviny ve srovnání s pokusnými skupinami kuřat.
Pro otestování bezpečné hladiny podílu moučky z larev potemníka moučného v krmné směsi byl zvolen podíl 20 %, který byl otestován v experimentu na podlahové technologii chovu. V tomto experimentu dosáhla kuřata přijímající 20 % moučky z „moučných červů“ ve směsi nejnižší průměrnou živou hmotnost (na konci pokusu ve 37 dnech života) oproti skupině kontrolní a skupině s podílem 2 % moučky v dietě. Zároveň kuřata přijímající 20 % moučky v dietě měla nižší průměrnou spotřebu krmiva a horší konverzi ve srovnání se skupinou kontrolní a skupinou kuřat přijímající v dietě 2 % moučky. Výtěžnost jatečně upraveného těla, stejně jako výtěžnost prsní a stehenní svaloviny byla bez významných rozdílů. Na základě výsledků lze usuzovat, že 2% podíl moučky z „moučných červů“ v krmných směsích je nejvhodnější. Toto množství nezhoršuje užitkové parametry brojlerových kuřat ve srovnání s pokusnou skupinou. Oproti tomu brojleři krmení dietou s 20% zastoupením moučky měli prokazatelně menší přírůstky a celkově nižší živou hmotnost na konci pokusu. Z výsledků krve lze usuzovat, že 20% zastoupení moučky z „moučných červů“ v krmných směsích zvýšilo imunitní odpověď organismu. Zároveň však došlo k úbytku svalové hmoty (na základě snížení hodnot kreatinkinázy a kreatininu). Zvýšení močoviny a cholesterolu může přímo souviset se složením moučky z moučných červů, jelikož obsahuje velké množství tuku a bílkovin.
Do krmných směsí nosnic byl zařazen 2 a 5% podíl moučky z larev potemníka moučného. Zároveň probíhal dlouhodobý test mikrobiální stability vyrobených krmných směsí. Krmné směsi byly skladovány celou dobu ve stejné místnosti a pravidelně byly odebírány vzorky, které byly podrobeny mikrobiální analýze. V experimentu bylo zjištěno, že podíl 2 a 5 % moučky v dietě slepic neměl vliv na živou hmotnost, kvantitativní (hmotnost snesených vajec) ani kvalitativní parametry (podíl bílku, podíl žloutku, barva žloutku atp.) užitkovosti, na délku klků ilea a mikrobiální osídlení slepých střev. Statisticky významné rozdíly byly zjištěny například v příjmu krmiva. Nejnižší spotřeba a nejlepší konverze krmiva na vejce byla zjištěna ve skupině přijímající 2 % „moučných červů“ ve srovnání se skupinou slepic přijímajících 5 % „moučných červů“ v dietě. Naopak statisticky významně nejvyšší spotřeba a nejhorší konverze krmiva na vejce byla zaznamenána ve skupině slepic přijímajících 5 % „moučných červů“ v dietě. Poměr polynenasycených mastných kyselin (PUFA) n-6/n-3 ve žloutcích vajec byl statisticky významně nejširší ve skupině slepic přijímajících 5 % „moučných červů“ ve srovnání s ostatními skupinami. Zároveň byla v téže skupině zjištěna nejvyšší hodnota viskozity tráveniny z ilea, což může naznačovat na pomalejší průchod tráveniny trávicím traktem.
Co se týká mikrobiální stability krmných směsí, tak během čtyř měsíců skladování nedošlo ke zhoršení mikrobiologických parametrů krmných směsí. Jako nejproblematičtější se jeví množství plísní, které by mohly zcela znehodnotit krmné směsi. Během testu skladovatelnosti byl pozorován úbytek počtu kolonií S. aureus mezi kontrolní směsí a směsí s obsahem 5 % moučky z larev potemníka moučného. Tento rozdíl by mohl být způsoben antimikrobiálními látkami, které jsou larvy schopny produkovat.
Poslední z testací se zabývala zkrmováním diet s podílem detukované moučky z larev potemníka moučného vykrmovaným kuřatům. Experiment byl rozdělen na dvě období. V prvním období, od 1. do 10. dne věku, byly kuřatům zkrmovány diety obsahující 0%, 13% a 26% podíl detukované moučky z moučných červů. V experimentu bylo zjištěno, že 13% podíl detukované moučky významně zvýšil přírůstky hmotnosti kuřat ve srovnání s kontrolní skupinou a skupinou přijímající v dietě 26 % moučky. Na základě dosažených výsledků je možné doporučit zařazení podílu detukované moučky z moučných červů pro první dny života drůbeže (vykrmovaných kuřat), jako katalyzátoru jejich růstu.
Obecně lze na základě dosažených výsledků konstatovat, že jako vhodný podíl plnotučné moučky z larev potemníka moučného lze chápat podíl do 5 % ve směsi pro vykrmovaná kuřata a slepice produkující konzumní vejce. Naopak, odtučnéné moučky z moučných červů lze na základě výsledků přidat do starterové směsí pro vykrmovaná kuřata až 13 %.
Důležitou roli hraje především kvalita (jedlého/krmného) hmyzu. Obecně se dá konstatovat, že i u hmyzu je nutné dbát na kvalitu, podobně jako u ostatních krmiv. Platí zásada, že z kvalitního krmiva se dá nesprávnými postupy vytvořit krmivo nekvalitní. Kvalita hmyzu je určována jednak genetickými vlastnostmi, ale především substrátem, na kterém hmyz žije a který konzumuje a také na technologickém zpracování. Pokud bude hmyz konzumovat kvalitní substrát a bude chován v odpovídajícím prostředí, lze očekávat dobrou kvalitu výsledného krmiva (potraviny).
Text vznikl z podpory grantu Technologické Agentury České republiky s názvem TJ02000018 „Využití moučných červů ve výživě zvířat“.
