Úvod / Informácie / Živočíšna výroba / Hovädzí dobytok

Je intenzivní výkrm skotu perspektivní? - 2. část

15-05-2017
doc. Ing. Oldřich Doležal, DrSc. – technolog specialista1; Ing. Stanislav Staněk, DiS.2 | docdol@seznam.cz; stanek.stanislav@vuzv.cz
1Praha Uhříněves; 2VÚŽV, v.v.i., Praha Uhříněves, oddělení technologie a techniky chovu HZ

II. část – CELOROŠTOVÉ USTÁJNENÍ

V 70. a 80. letech byla technologie ustájení v celoroštových kotcích zcela upřednostňována, a to především pro vysokou produktivitu práce, tehdy měřenou tzv. normou obsluhy (normativní počet zvířat na jednoho ošetřovatele). Avšak za 20 až 30 let se mnoho věcí změnilo. Denní přírůstky na úrovni 800 až 1000 g za den, které v té době byly považovány za špičkové, lze v současnosti označit za hluboce podprůměrné. Vysoké efektivnosti u této technologie lze dosáhnout teprve při průměrném denním přírůstku 1300 až 1400 g, přičemž existují podniky, které dosahují za 300 dní výkrmu průměrného denního přírůstku i více než 1500 g u více než 300 býků. V několika následujících otázkách se pokusíme problematiku celoroštových výkrmen osvětlit.

Nákres 1: Příčný řez celoroštové výkrmny skotu

Nákres 1: Příčný řez celoroštové výkrmny skotu

Nákres 2: Půdorys celoroštové kotcové výkrmny skotu pro 270 býků

Nákres 2: Půdorys celoroštové kotcové výkrmny skotu pro 270 býků

Co je o celoroštových výkrmnách známo?

Tento způsob ustájení je v porovnání s ostatními dostupnými technologiemi investičně nákladnější. Po diskusi s německými kolegy z KTBL, lze tvrdit, že specializovaný podnik s nově postavenou celoroštovou stájí pro býky (ale i masné jalovice), kde bude více než 400 ustájovacích míst,  má šechy předpoklady být velmi perspektivní. Podmínkou ale je, aby byly minimalizovány ztráty zvířat pod 2 %, aby kvalita krmiva a technika krmení, včetně zajištění pravidelného přihrnování krmiva, umožňovala dosahovat denních přírůstků vyšších než  1300 g, a to dokonce i při krmení 1,5:1.

Jsou celoroštové výkrmny skotu pracovně úsporné?

Pokud budeme uvažovat se   stájí se dvěma řadami celoroštových leháren, středovým krmným stolem, s krmením 1:1, tzn. šířkou objektu 13 000 až 17 500 mm, můžeme tuto variantu považovat za jakési „standardní“ řešení. Dává příležitosti nejen pro úsporu lidské práce, ale i úspory plošné a prostorové. Pomineme-li překonanou metodu „all-in - all-out“, kdy se stáj jednorázově nastájí a po 300 dnech jsou býci po dosažení porážkové hmotnosti převezeni k porážce, existuje i řešení praktičtější, a to s kontinuálním zástavem i vystájováním. Systém kontinuality je zajištěn ve stáji postupným přesunem jednotlivých hmotnostních (věkových) skupin býků do uvolněných sousedních, prostorově komfortnějších kotců, s adekvátní měrnou délkou krmného stolu, ale také i se změněnými rozměrovými parametry roštnic a mezer mezi nimi. Zkušení výkrmci již praktikují v polovině výkrmového období rutinní rozdělení jedné skupiny vykrmovaných býků na dvě hmotnostně vyrovnané poloviční skupiny. Toto rozdělení téměř vždy nastartuje „zaostávající“ býky k intenzivnějšímu růstu, takže na konci výkrmu dosahuje tato skupina žádoucí, relativně menší variability hmotnosti.

Jaké by měly být rozměrové parametry kotců?

Plochu kotce lze rozdělit na prostor pro ležení, pohyb a příjem krmiva. Tento prostor však není jednoznačně vymezen, mimo některé novostavby, kde plocha lehárny a krmiště může být oddělena. Čím více zvířat na jednotce roštové podlahy bude umístěno, tím bude dosahováno vyšší čistoty zvířat i podlahy. Ale na druhé straně je nutné zdůraznit negativa, kdy zejména v důsledku vyšší koncentrace (hustotě) zvířat dochází ke zvýšené četnosti úrazů, neadekvátnímu chování u býků (agresivita) a tím i k nižším přírůstkům. Minimální požadavky na měrnou plochu jsou uvedeny v tabulce 1.

Tabulka 1: Minimální měrná plocha pro ustájení býků v m2 na ks

doporučení
<300 kg ž. hm. (m2/ks)
>300; < 600 kg ž. hm. (m2/ks)
EU
-
3,0
KTBL (Německo)
2,3
2,7
ČR dle vyhlášky č. 464/2009
1,35
2,7

Z výzkumů Siegwarta (2005) se potvrdilo, že přírůstky hmotnosti jsou pozitivně ovlivňovány velikostí ustájovací plochy celoroštového kotce tabulka 2. Kvalita odpočinku a možnost změn poloh je přímo daná plochou kotce. Z tabulky 2 také jasně vyplývá, že měrná plocha podmiňuje intenzitu růstu skotu. Ale i zde musí technolog odhadnout míru efektivnosti a musí odpovědět na tyto otázky: nezvyšuje se znečištění zvířat, nezhoršuje se sociální chování, nezhoršuje se efektivita výkrmu, snižuje se riziko úrazů a zdravotních problémů, je tento systém ekonomicky rentabilní?

Ze zkušenosti autorů, i z odborné literatury, se dají koncipovat následná doporučení, a to ve formě minimálních, ale chovatelsky úsporných rozměrů (tabulka 3).

Tabulka 2: Výkrm býků nad 350 kg ž. hm., velikost skupin 30 ks (Siegerwart,2005)

měrná plocha na kus
2,5 m2 (standard)
3 m2
3,5 m2
4,0 m2
přírůstky býků kg/ks/den
1,45
1,58
1,63
1,62
četnost tzv. širokého ležení Σ
27
35
40
47
změna polohy Σ
26
31
30
38

Tabulka 3: Minimální doporučené rozměrové parametry pro celoroštového kotcového ustájení

hmotnostní kategorie býků
Minimální únosná plocha kotce v m2
Minimální únosná šířka kotce v mm
Šířka krmného místa v mm na kus
rozměry roštů v mm
nášlapná plocha
mezery
200 až 350 kg
2,3
3400
520 až 550
80
30
350 až 600 kg
2,7
3600 až 3800
700
90
35

Jaké volit roštové podlahy?

Je otázkou, zda terminologicky se jedná o rošty, či o tzv. štěrbinovou podlahu. Jako materiál se používají běžné železobetonové roštnice. Ty jsou zpravidla ukládány v pravém úhlu k ose krmného stolu. Samozřejmě, že tyto musí odpovídat příslušným normativním požadavkům na statiku, zpracování i kvalitu materiálů. V České republice jsou požadavky na betonové prefabrikované rošty pro hospodářská zvířata popsány v normě ČSN EN 12737.

Plocha položených roštnic musí vytvářet rovinu, s max. 50 mm převýšením jednotlivých roštnic u max. 5 % plochy. Povrch nesmí být pro zvířata kluzký a naopak musí umožňovat snadný prošlap výkalů. Při výstavbě se musí vyloučit roštnice s jakýmkoliv poškozením hran např. odštěpky, nálitky betonu na nášlapné ploše, roštnice s ostrými, nezbroušenými hranami, které mohou způsobovat úrazy a poškození zdraví zvířat apod.

Obrázek 3:Odštěpy hran roštnic  způsobují těžké úrazy paznehtů

Obrázek 3: Odštěpy hran roštnic způsobují těžké úrazy paznehtů

Obrázek 4: I sebemenší převýšení roštnic je pro ustájená zvířata rizikové

Obrázek 4: I sebemenší převýšení roštnic je pro ustájená zvířata rizikové

Zvolit pryžové (pogumované), nebo betonové roštnice?

Na našem trhu nabízejí někteří prodejci možnost volby pogumovaných štěrbinových podlah, kde otvory v pryžovém koberci „lícují“ s meziroštovými mezerami. V průběhu půlročního sledování však bylo zjištěno, že rozdíly ve sledovaných ukazatelích u betonových roštů a roštů opatřených pryžovým povrchem byly neprůkazné!

K přednostem pryžového povrchu, kterým jsou opatřeny rošty zejména v místě lehárny, patří:

  • lepší pohoda zvířat, zejména v nezateplených objektech, kde při ležení na betonových roštech dochází ke zvýšenému odvodu tepla z těla zvířat,
  • vyšší jistota zvířat při pohybu po kotci,
  • vyšší četnost ležení v průběhu dne (pohodlnější ležení),
  • nižší frekvence výskytu otlaků a poškození zejména spěnkových a hlezenních kloubů, technopatií v podobě různě tvarovaných otoků, zhmožděnin oháněk, ale také poškození paznehtů.

Obrázek 1: Pryžový povrch roštové podlahy

Obrázek 1: Pryžový povrch roštové podlahy

Avšak i tento systém má své jisté nedostatky, mezi které patří:

  • horší vysychavost pryžových roštnic oproti betonovým roštům,
  • vyšší růst paznehtní rohoviny a její menší obrus na pryžových roštnicích (krmiště by mělo být bez pryže), proto péče o paznehty by měla být také středem pozornosti.

A co design pryžových roštnic?

V jednom z experimentů byly odzkoušeny dva typy pryžových roštnic s odlišným designem povrchu. V prvním případě šlo o testování pryžové roštnice opatřené tzv. „knoflíkovým“ povrchem, druhým typem byla pryžová roštnice s rýhovaným povrchem. Do hodnocení byly zahrnuty i skupiny býků ustájené na celobetonových roštech. Byly zjištěny velmi zajímavé výsledky:

  • nebyly zjištěny průkazné rozdíly v průměrných denních přírůstcích býků, ani při hodnocení množství spotřebovaného krmiva na den a kus,
  • znečištění povrchu těla býků se zvyšuje v pořadí: betonový rošt → rýhovaný povrch roštnice → knoflíkový povrch roštnice,
  • celková doba výkrmu byla na pryžových roštech delší než u skupin s betonovými rošty,
  • životnost obou typů pryžových roštů byla dobrá (5 let), ale u rýhovaného profilu byla patrná mírná nestabilita povrchu až deformace,
  • pryžové povrchy byly vždy vlhčí než kotce pouze s betonovými povrchy,
  • byla zjištěna vyšší četnost uklouznutí býků na rýhovaném povrchu roštnic,,
  • „mezerovitost“ byla u knoflíkového povrchu stabilnější > 10 %, a to s menšími posuny.

Obrázek 2: Protizkluzný design pryžové roštové podlahy

Obrázek 2: Protizkluzný design pryžové roštové podlahy

Pryžové roštnice na celé ploše kotce, nebo jen na její části?

U celoroštových výkrmen s použitím pryžových roštnic se začíná obecně doporučovat tzv. dvouplošný systém kotce, jehož princip spočívá v použití betonových roštů v prostoru krmiště, zatímco rošty opatřené pryží jsou položeny v prostoru lehárny. Rozměrové parametry tohoto řešení pro dvě hmotnostní kategorie jsou uvedeny v tabulce 4.

Tabulka 4: Minimální plochy lehárny a krmiště u kotce s šířkou 5 m, který je rozdělen na dvě užitné plochy (u skupin rozdělených do více hmotnostních kategorií lze rozměrové parametry tzv. „odvodit“)

Hmotnostní kategorie býků
Šířka krmného místa v mm
Plocha betonového krmiště v m2/kus: při 2 m šířce
Plocha lehárny v m2/kus: při 3 m šířce pryžového pásu
Celková plocha m2/kus
200 až 350
550
1 100
1 650
2,75
350 až 600
650 (700)
1 300
1 950
3,25

Jak je to u celoroštového ustájení s odklizem kejdy?

Prošlapování pevných výkalů a protékání moči je při adekvátním počtu zvířat na dané ploše zcela bezkonkurenční. Čistota lože a povrchu těla zvířat je zcela dokonalá. Pokud je složení krmné dávky odpovídající vysokým přírůstkům, potom konzistence kejdy má vysokou schopnost téci, tzn. že obsah sušiny je <11 %, resp. číslo tzv. tečení >1,7.

Při volbě podroštových prostorů se plně doporučuje využití přeronových kanálů, které mají přednost kontinuálního odtoku z podroštových kanálů a to s pouhým 3 až 4 denním zdržením. Únik škodlivin z vrstvy kejdy do prostoru nad rošty je zanedbatelný, a proto ležící zvířata nejsou negativně ovlivněna zápachem, emisemi metanu, čpavku, sirovodíku a jiných škodlivin, tak jako je tomu u jímkových či cirkulačních kanálů, nebo u stájí s mechanickým podroštovým vyhrnováním

Pro projektanty je důležité zvolit tyto kanály max. 30 metrů dlouhé, zakončené tzv. „jízkem“ o výšce 70 až 100 mm, který je však nutný jen pro několik prvních dnů po nastájení kotců, a to k usnadnění vytvoření jakési „plovoucí vrstvy“ kejdy. Osvědčené a odzkoušené šířky kanálu činí od 600 do 3 000 mm. S nárůstem šířky kanálu vznikají v určitých povrchových vrstvách „řečiště“, která negativně ovlivňují schopnost rovnoměrného tečení, resp. kontinuálního celoprofilového proudění vrstvy kejdy.

Při event. porušení tečení, například vlivem zvýšeného množství zbytků krmiva v kejdě, lze toto napravit každodenním přidáním celkově asi 50 l vody na začátek kanálu .

Důležitým ukazatelem a podmínkou pro bezproblémový odkliz kejdy z podroštových kanálů je jejich hloubka. Ta se odvozuje od přirozeného sklonu (spádu) hladiny tekoucí kejdy. Při sušině <11 % činí tento sklon zpravidla 2,75 %. To znamená, že při 30 m dlouhém kanálu bude hloubka: 30 x 2,75  = 82,5 cm. K této hodnotě je nutné připočítat výšku dříve zmiňovaného „jízku“ (70 až 120 mm), spolu s bezpečnostní reservou, měřenou od spodní hrany roštů směrem ke dnu kanálu 150 až 200 mm. Výsledná hloubka by tedy měla u 30 m kanálu činit: 825 mm + 70 mm (120 mm) + 200 mm = 1045 až 1145 mm. Kanály první etáže vtékají do příčných přeronových kanálů druhé etáže, kde v praktických podmínkách úzkorozměrových a nepravoúhlých kanálů lze bezproblémově využívat délky 30 až 50 m.

Zcela by se měly vyloučit podroštové jímky či cirkulační kanály s dlouhodobým zdržením kejdy. Vzniká zde riziko vysokých nadlimitních koncentrací škodlivých emisních plynů v nadroštovém prostoru, resp. v životní zóně ležících zvířat.

Závěr

V tomto příspěvku byly uvedeny praktické poznatky, které by měl chovatel (výkrmce), zootechnik, nebo zájemce o tuto problematiku dokonale znát. Pro vyšší přehlednost jsou podstatné informace a pravidla výkrmu býků či jalovic shrnuty do následujících bodů:

  • větší měrná plocha na kus u celoroštových stájí zvyšuje pohodu zvířat (welfare a chovný komfort), kdy za optimální lze považovat celkovou měrnou plochu kotce >3,5 m2 u kategorie býků nad 350 kg ž. hm.,
  • pryžové rošty relativně zvyšují jistotu pohybu býků,
  • „knoflíkový“ design roštových podlah je lepší, a to v porovnání s rýhovaným pryžovým designem ,
  • mezerovitost roštu musí být >10 %,
  • kombinovaný roštový kotec (betonový rošt v blízkosti krmiště, rošt opatřený pryží v lehárně) je vhodný i do nezateplených stáji, kde se tímto zvyšuje komfort ustájených zvířat,
  • při pokusném, odděleném ustájení jalovic (kříženek masných plemen a „čistých“ masných plemen) ve výkrmu bylo dosahováno rovněž velmi dobrých výsledků.

Obrázek 5: Již překonaný maloplošný celoroštový kotec

Obrázek 5: Již překonaný maloplošný celoroštový kotec