Méně známé ovoce - Kudranie třírohá
Tento ovocný druh známý jako Kudrang, Che, Čínská moruše či Fíkové maliny, pochází zejména z Číny, ale známý je také v Koreji a Japonsku.
Ve své domovině dorůstá výšky 6 - 8 metrů a má formu keře nebo malého stromu. U nás dorůstá většinou do výšky 3 metrů. Do Evropy se druh dostal poměrně pozdě až v devatenáctém století (kolem roku 1872) a šířil se minimálně, spíše jako dendrologická „perlička“. Nicméně v Asii se jedná o léčivou rostlinu, jejíž plody, listy i kůra se v léčitelství využívá odnepaměti. Celá rostlina je doslova plná antioxidantů a zejména listy obsahují i vyšší koncentrace vápníku, železa, hořčíku, sodíku, fosforu a zinku. V Číně se používá snad na všechny neduhy, v Koreji zejména proti cukrovce a vysokému tlaku. Navíc se kůra používá i k výrobě papíru a listy jako potrava pro bource morušového.
Český název Kudranie třírohá či trojlaločnatá vychází z dnes nejčastěji používaného latinského názvu Cudrania tricuspidata Carrière (syn: Cudranus triloba Hance, Morus integrifolia H. Lév. & Vaniot, Vanieria tricuspidata (Carrière) Hu nebo Vanieria triloba (Hance) Satake). Prozatím je však stále oficiálním rodovým názvem kudránie Maclura tricuspidata Carrière (česky Maklura třírohá – podle tvaru listů) z rodu Maclura (čeleď Moraceae - Morušovníkovité), čítajícího na 12 druhů.
U nás je poměrně známý druh Maclura pomifera (Raf.) C.K.Schneid. Na území nynější České republiky byla zasazena v zámecké zahradě na Hluboké již roku 1865. Protože je poměrně náročná na teplo, byla nejvíce vysazována v parcích na jihu Moravy, nejvíce v Lednici, Mlyňanech a Židlochovicích. Nicméně maklury mají výrazně větší plody a oproti kudranii nejsou jedlé. Jedlých druhů s malými plody je ale také více. Jejich dendrologických popisů, fotografií i herbářových položek je již mnoho, stejně tak se množí synonyma a pořádek v tom musí udělat až genetika. Dle poslední revize (2012) je v řešení cca 6 druhů již s názvem Cudrania. Tak uvidíme, jak to vše s názvem dopadne.
Domovinou kudranie je zejména střední Čína a Korea (v Japonsku se pěstují již kultivary), konkr. oblasti jako Gansu, Guangdong, Guangxi, Guizhou, Hebei, Henan, Hubei, Hunan, Jiangsu, Jiangxi, Shaanxi, Shandong, Shanxi, Sichuan, Yunnan a Zhejiang. V přírodě roste na horských svazích (cca 500-2000 m n.m.) při slunečních okrajích lesa. Patří mezi opadavé stromy. Dorůstá výšky až 8 metrů. Větve jsou pruhované, hnědé, trnité s červenohnědými pupeny. Listy jsou vejčité, někdy trojlaločnaté, se špičatým koncem a kožovitým tmavě zeleným a lesklým povrchem. Délka dosahuje 5 - 8 cm. Patří mezi rostliny dvoudomé, tj. existují jedinci se samčími a samičími květy.
Obr. 1: Listy
Kvete zelenými květy v kulovitých 8 mm hlávkovitých květenstvých, připomínající malé maklury. Květenství je po jednom nebo po dvojicích. Plodenství je jedlé, růžovočerveně zbarvené, tvarem podobné malině nebo moruši, o velikosti mají 1,5 - 2,5 cm. S touto „divokou formou“ se můžeme setkat již i v našich parcích, ale pokud i plody uzrají, nemají tu správnou chuť (úplně totiž většinou nedozrají). K úplnému dozrání potřebují horké léto a teplý podzim.
Obr. 2: Květy
Pro větší, chutné a aromatické plody pěstujeme již jen samičí odrůdy, často ještě roubované na semenáči maklury (dříve plodí). Některé odrůdy mívají plody o velikosti 2 – 4 cm, např. "Kkujippong". Často se v poslední době prodávají různé semenáče „těchto kultivarů“, ovšem potomstvo plodí mnohdy za více jak 6 let a chuť je často nevýrazná, jako u botanického druhu. Tyto plody prakticky nejsou chutné ani po úplném dozrání (tj. změknutí). Samičí rostliny často vůbec nepotřebují samčí rostlinu, protože plody mohou vznikat apomixií (bez oplození) i partenokarpicky (neobsahují semena), ale jsou menší. Pozor, i na samčích rostlinách se občas může objevit několik samičích květů, ze kterých se následně vytvoří plody. Nejsou však také příliš chutné, dokonce ani u kultivarů. Typická chuť zralých plodů připomíná nejvíce chuť melounu, odtud má i pojmenování „melounová moruše“ (angl. melon mulberry). Ovoce však musí být plně zralé, tj. měkké, šťavnaté a sladké. Navíc mnohé kultivary mají svou specifickou chuť, kde mimo melounu lze cítit i další ovoce jako fíky, moruše či luční jahody. Plnou zralost plodů prozrazuje i tmavěji červená barva plodů s typickými tmavými skvrnami na povrchu plodu. Plody se konzumují buď v čerstvém stavu, ale také se suší nebo se z nich vyrábí různé šťávy a džemy.
Obr. 3: Plody
Obr. 4: Plody
Obr. 5: Zralé plody
V teplých oblastech dokáže růst i u nás. Botanický druh odolává teplotám až do -27°C. Velkoplodé kultivary již však tak mrazuodolné většinou zatím nejsou. Potřebuje dobře propustnou půdu, plné slunce a maximum tepla (zejména v létě a na podzim). Půdy tedy spíše lehké, písčité (ale s dostatkem vody), s neutrálním až lehce zásaditým pH kolem 7 - 8 (prospívá to dřevnatění kmínku). Ideální je navíc dostatečně chráněné (před zimními i jarními mrazy), ale slunné stanoviště. V prvních 2 - 3 létech je lépe rostlinu zabezpečit před mrazem, i kmínek, neboť nemusí být ještě dostatečně zdřevnatělý. Řezem se snažíme o stromkový tvar a regulujeme plodnost. Bez řezu tvoří spíše širší keře, které později častěji odnožují, zejména dojde-li k poškození kořene. Trnité kultivary své trny později ztrácí, nicméně se více prosazují kultivary beztrnné.
Značně trnitá je např. Cudrania cochinchinensis (Lour.) Yakuro Kudo & Masam. (syn. Cudrania javanensis Trécul., Cudrania fruticosa (Roxb.) Wight ex Kurz či Cudrania spinosus Kuntze) s oranžově žlutými plody. Samičí rostliny jsou obvykle robustnější a větší než samčí. U nových moderních kultivarů však pomalu ztrácejí samčí rostliny svůj význam. Pro jistotu kvalitních plodných rostlin je lépe vsadit na roubované odrůdy než na semenáče či řízkovance.
