Obilniny pestované v ekologickom režime
Obilniny patří spolu s leguminózami k nejvýznamnějším plodinám ekologického zemědělství. Některé druhy obilnin se vyznačují vlastnostmi, které jsou pro ekologické zemědělství výhodné - nižší náročnost na podmínky pěstování, vyšší konkurenceschopnost vůči plevelům, mohutnější kořenový systém a větší schopnost osvojovat si živiny, vyšší odolnost proti chorobám a škůdcům, jiné druhy jsou na podmínky pěstování náročnější, nebo se vyznačují určitými vlastnostmi, díky kterým je jejich pěstování bez použití různých, v ekologickém zemědělství nepovolených podpůrných prostředků obtížné.
Pšenice setá
V konvenčním zemědělství převažují ozimé formy; v ekologickém systému však zaujímají významné místo i formy jarní. Pšenice má poměrně slabě rozvinutý kořenový systém a pomalý jarní vývoj. Díky tomu hůře konkuruje plevelům. Ve srovnání s ostatními druhy obilnin v ekologickém zemědělství výrazněji reaguje na příznivé podmínky zvýšením výnosu. Nejvhodnějšími předplodinami jsou ty, které potlačují plevele a zanechávají v půdě dostatek pohotových živin, především dusíku (jeteloviny, luskoviny).
U ozimé pšenice je po strniskových předplodinách základním opatřením včasná podmítka. Pšenice vyžaduje dobře přirozeně slehlé seťové lůžko (orba cca 4 týdny před setím, hloubka 16 - 24 cm). U jarní pšenice společně s podzimní orbou (zaorávka zeleného hnojení) následuje hrubé ošetření povrchu půdy. Po dříve sklizených předplodinách je vhodná podmítka. Pro ozimou pšenici jsou vhodnější pozdnější výsevy - koncem září a v říjnu, výsevek 400 - 450 klíčivých obilek/m2, t.j. cca 180 - 220 kg/ha. Jarní pšenice má nižší intenzitu odnožování, proto její optimální hustota by měla být zajištěna vyšším výsevkem - 450 - 500 klíčivých obilek na m2.
Výživa pšenice je v ekologickém zemědělství zajištěna výhradně živinami uvolňovanými z rozkládající se předplodiny (jeteloviny, luskoviny) či z organického hnojení (zelené hnojení, hnůj, kompost). Velmi vhodný je drobně rozptýlený kompostovaný chlévský hnůj.
Konkurenceschopnost pšenice vůči plevelům je poměrně nízká. Základem je správně sestavený, pestrý osevní postup. Hlavním mechanickým opatřením je vláčení. Vhodné jsou zejména prutové brány, kterými můžeme regulovat zaplevelení i v pozdnějších fázích - až do konce sloupkování. Kromě vyvláčení plevelů je současně provzdušněna a rozrušena povrchová vrstva půdy, podpořena mineralizace, uvolňování živin, zejména dusíku a podpořen růst a vývoj. Vláčení jarní pšenice před vzejitím má větší význam pro regulaci plevelů než u pšenice ozimé.
Základním opatřením eliminace chorob a škůdců je správně sestavený osevní postup, volba odolnějších odrůd a použití kvalitního osiva. Napadení braničnatkou plevovou (Septoria nodorum) lze omezit pečlivým zapravením posklizňových zbytků, čímž dojde k omezení primární infekce. Z chorob přenosných osivem se v posledních letech významně rozšiřují sněti. Zde je nejúčinnější použití zdravého, certifikovaného osiva.
Pro úspěšné pěstování pšenice v ekologickém systému je velmi důležitá volba odrůdy. Přestože se odrůdy ozimé pšenice vhodné pro ekologické pěstování v posledních letech šlechtí a některé jsou již na trhu (např. šlechtitelská stanice Saatzucht Edelhof v Rakousku), je jich dosud jen málo a naprostá většina ekologických farmářů využívá běžné odrůdy ozimé pšenice, vyšlechtěné pro podmínky konvenčního zemědělství. Nabídka těchto odrůd je velmi široká, dají se mezi nimi najít takové, které vyhovují podmínkám ekologického pěstování, ale ekologičtí farmáři se v ní mnohdy těžko orientují. Ideální by bylo testování odrůd (zkoušky užitné hodnoty) i v podmínkách certifikovaného ekologického zemědělství. Výsledky ze sousedního Rakouska, kde byly tyto zkoušky zavedeny naznačují, že by toto testování odrůd vedlo ke zvýšení efektivity hospodaření na orné půdě v EZ.
Někteří farmáři doporučují pěstování starých a krajových odrůd, které mají často vysokou nutriční kvalitu, lepší příjem živin a konkurenceschopnost vůči plevelům. Jsou ale zpravidla méně výnosné a mají některé nepříznivé vlastnosti, např. vyšší tendence k poléhání. Mohou být s úspěchem pěstovány, zejména pokud jsou využívány k výrobě různých "regionálních" bioproduktů. Tento způsob využití má tradici zejména v německy hovořících zemích.
Ekologický způsob hospodaření mívá zpravidla u pšenice negativní dopad na technologickou jakost zrna, zejména na obsah N-látek. V ekologickém systému s absencí průmyslových, rychle působících dusíkatých hnojiv, trpívá pšenice nedostatkem dusíku zejména v období jeho zvýšené potřeby v pozdních vegetačních fázích, kdy se vytváří a zraje zrno. To se pak projeví nižší akumulací zásobních bílkovin. Snížený obsah bílkovin v zrnu ekologicky pěstované pšenice zhoršuje možnosti potravinářského, zvláště pekárenského zpracování. Jistou možností zlepšení kvality zrna pšenice v ekologickém způsobu pěstování je odlišná organizace a struktura porostu - pěstování pšenice v širších řádcích. Tento způsob, poměrně často využívaný při pěstování ekologické pšenice v německy hovořících zemích, jsme ověřili v přesných polních pokusech v podmínkách řepařské oblasti středních Čech (tab.1; obr.1 a 2).
Pro testování jsme využili dvě moderní odrůdy ozimé pšenice špičkové (elitní) pekařské jakosti - Ludwig a Sulamit a kromě tří variant meziřádkové vzdálenosti (125, 250 a 375 mm) též tři různé varianty výsevku (200, 300 a 400 klíčivých obilek na m2). Z výsledků je zřejmé, že ekologická pšenice pěstovaná v širších řádcích dosáhla obsahu N-látek v sušině zrna, požadovaného pro pšenice k potravinářskému, pekárenskému zpracování (min. 11,5 %), přičemž tento způsob pěstování neměl negativní dopad na výnos zrna. Důvodů je několik - rostliny pěstované v širších řádcích mají lepší světelný požitek, díky tomu pomaleji odumírají nižší patra listů, které se tak delší dobu podílí na fotosyntéze, porost je lépe provzdušněný, nedrží se v něm vlhké mikroklima, napomáhající šíření chorob a porost tak má zpravidla lepší zdravotní stav než při pěstování v klasických úzkých řádcích (125 mm). Výhodou je i možnost využití plečkování. Na základě našich zkušeností (i z pozdějšího ověření tohoto postupu v provozních podmínkách) můžeme pěstování pšenice v širších řádcích za účelem zlepšení pekařské jakosti doporučit pro ekofarmy hospodařící ve velmi dobrých půdně-klimatických podmínkách, na úrodných půdách a na kvalitních, "ustálených" pozemcích.
Tab. 1 Kvalita a výnosy zrna ozimé pšenice, pěstované v ekologickém systému v širších řádcích (Výzkumná stanice ČZU v Praze-Uhříněvsi)
|
|
|
Obsah N-látek v sušině zrna (%) |
Zeleny test (ml) |
Výnos zrna (t/ha) |
|
Odrůda |
Ludwig |
11,30 |
39,56 |
5,54 |
|
Sulamit |
11,70 |
43,97 |
5,28 |
|
|
Meziřádková vzdálenost (mm) |
125 |
10,76 |
38,63 |
5,59 |
|
250 |
11,45 |
41,35 |
5,28 |
|
|
375 |
12,30 |
45,33 |
5,35 |
|
|
Výsevek (klíčivých obilek/m2) |
200 |
11,50 |
42,11 |
4,85 |
|
300 |
11,52 |
41,17 |
5,57 |
|
|
400 |
11,49 |
42,04 |
5,80 |
|
|
Ročník |
2006 |
11,35 |
41,80 |
5,59 |
|
2007 |
11,44 |
41,74 |
5,54 |
|
|
2008 |
11,72 |
41,78 |
5,09 |
| Obr. 1 Struktura porostu ozimé pšenice, pěstované v klasických úzkých řádcích (125 mm) |
| Obr. 2 Struktura porostu ozimé pšenice, pěstované v širších řádcích (250 mm) |
Pšenice špalda
Pšenice špalda je vynikající obilninou pro ekologické zemědělství. Je méně náročná na podmínky pěstování než pšenice setá; v době klíčení a vzcházení, sloupkování a nalévání zrna však vyžaduje více vláhy. Díky mohutnějšímu kořenovému systému má vysokou schopnost osvojovat si živiny. Její pěstování se doporučuje do oblastí s podmínkami méně vhodnými pro pšenici setou, tam, kde pěstování pšenice seté již ztrácí efektivnost, nejlépe do horší obilnářské, bramborářské i pícninářské oblasti. Do osevního postupu ji zařazujeme obdobně jako pšenici setou, stejně tak pěstitelská technologie je obdobná. Výrazně převažuje pěstování špaldy ozimé, která je výnosnější. Zájem by byl i o špaldu jarní, odrůdy jarní formy špaldy však téměř nejsou k dispozici. V současné době se takřka výhradně využívá setí pluchatého, neloupaného zrna - vysévají se celé klásky. Výsev je třeba provádět do větší hloubky, než je tomu u nahého zrna. Špalda je napadána stejnými chorobami jako pšenice setá, je však proti nim odolnější.
Ve srovnání s pšenicí setou dosahuje zpravidla špalda nižších výnosů, ale v horších pěstitelských podmínkách se výnosově může pšenici seté vyrovnat, případně ji i překonat.
Předností špaldy je ve srovnání s pšenicí setou vyšší nutriční hodnota, vyšší obsah vitaminů, minerálů a dalších látek prospěšných pro lidské zdraví. Také po stránce senzorické bývá hodnocena pozitivně. Tyto vlastnosti ji přibližují zájemcům o zdravou výživu, zdravější životní styl a lidem, kteří hledající zpestření současného jídelníčku.
Ječmen setý
Jarní ječmen (pěstovaný obvykle pro sladovnické a potravinářské účely) je pro ekologické zemědělství vhodnější než ozimý, přesto není pro ekologický systém ideální obilninou. Jeho pěstování ztěžuje slabě vyvinutý kořenový systém a potřeba rychlé dodávky lehce dostupných živin v krátké době. Ozimý ječmen (pěstovaný většinou jako víceřadý pro krmné účely), je pro ekologické zemědělství nevhodný. Je náročný na pohotové živiny, je napadán řadou chorob, vyžadujících použití pesticidů.
Nejvhodnějšími předplodinami jsou okopaniny. Dalšími možnostmi pro jarní ječmen jsou olejniny a luskoviny, ovšem s rizikem většího poléhání. Jarní ječmen vyžaduje pozemek ve staré půdní síle s dostatkem živin v přístupné formě. V případě výsevu po obilnině je vhodné dodat do půdy organickou hmotu jinou formou (např. zelené hnojení).
Setí jarního ječmene je třeba provést co nejdříve, ale vždy jen do dobře připravené vyzrálé půdy. Výsevek 350 - 400 klíčivých obilek na m2.
Vzhledem k nízké konkurenční schopnosti ječmene vůči plevelům je důležitým opatřením osevní postup, základní zpracování půdy, ale i předseťová příprava. Přímá regulace plevelů (vláčení) se provádí stejně jako u ostatních obilnin.
K nejčastějším chorobám ječmene jarního patří padlí travní (v hustších porostech), hnědá skvrnitost, pruhovitost ječmene a žlutá virová zakrslost. Ze škůdců v teplejších oblastech bejlomorka ječná (ječmen nesejeme do blízkosti honů, kde byl pěstován v předešlém roce). Ochrana spočívá zejména v pestrém osevním postupu a výběru odolnějších odrůd.
Tritikale
Tritikale má řadu vlastností, které jsou pro ekologické zemědělství výhodné - vysoký výnosový potenciál, nižší náročnost na živiny ve srovnání se stejně výnosnými obilninami, toleranci k horší předplodině a podmínkám prostředí a vysokou krmnou hodnotu. Odrůdy vyšlechtěné pro ekologické zemědělství na trhu k dispozici nejsou. Ekologicky certifikovaného osiva je rovněž nedostatek, proto je třeba zdůraznit zásadu vyvarování se použití "farmářského osiva", vypěstovaného ve fuzariózních oblastech. Podle našich zkušeností odrůdy výnosné ve státních odrůdových pokusech v konvenčním systému jsou zpravidla vhodné i pro ekologické pěstování.
Příprava půdy k setí je obdobná jako u ostatních ozimých obilnin. Výsevek činí cca 400 - 450 klíčivých obilek/m2, t.j. vzhledem k vysoké HTS cca 200 kg/ha a více. K hnojení lze využít hnůj (nejlépe kompostovaný), kejdu i močůvku. Plevele regulujeme vláčením. Porosty tritikale nebývají významně poškozovány škůdci a je také relativně odolné vůči listovým chorobám. Často bývá ale napadáno plísní sněžnou a chorobami pat stébel.
Žito
Žito patří mezi nejméně náročné obilniny, je mrazuvzdorné, snáší dobře lehké, písčité, i kyselejší půdy a nepříznivé klimatické podmínky. Pro ekologické zemědělství je vhodnou obilninou, zejména pokud se ho daří uplatnit k potravinářským účelům. Pro svou toleranci k předplodině ho lze pěstovat i po obilnině. Je ideální plodinou pro přechodné období vzhledem k dobré konkurenceschopnosti vůči plevelům. Po zhoršující předplodině je vhodná aplikace menší dávky chlévského hnoje (20 t/ha). Podle stavu porostu na jaře lze využít přihnojení, např. dobře rozmetaným kompostem. I v ekologickém zemědělství je možné pěstovat v lepších podmínkách náročnější hybridní žito, vhodnější ale budou klasické odrůdy populace. Výsevek 350 - 400 klíčivých obilek/m2 je dostačující. Řidší porosty dobře odnoží a lépe zakoření. Žito má rychlý počáteční růst, roste a zakořeňuje při nižších teplotách. Mechanická regulace vláčením se může provádět až po náležitém zakořenění porostu. Pod dlouhotrvající sněhovou pokrývkou bývá žito napadáno plísní sněžnou. Jiné choroby mají jen malý význam.
Na technologickou jakost nemá ekologický způsob pěstování takový vliv, jako v případě pšenice. Technologická kvalita ekologického žita je proto zpravidla příznivá pro mlynářské a pekárenské zpracování a tím i pro produkci žitných bioproduktů.
Oves
Oves patří k obilninám vhodným pro ekologické pěstování. Vysoká nutriční hodnota nahého ovsa ho řadí mezi dietetické potraviny, je výbornou potravinářskou surovinou. Pluchatý oves je vhodný pro výkrm hospodářských zvířat.
Oves není náročný na živiny, snáší i kyselé půdy, je však citlivý na nevyváženou bilanci živin. Nároky na teplo nejsou vysoké, trpí však nedostatkem vláhy. Je významnou obilninou podhorských a horských oblastí. Oves řadíme jako doběrnou plodinu - působí jako přerušovač v obilních sledech, není téměř napadán chorobami pat stébel. Jako krycí plodina oves dobře potlačuje plevele, aniž konkurenčně omezí vývoj a růst podsevu. Pro vyšší polohy jsou vhodné pluchaté odrůdy, v nižších polohách pak bezpluché.
Doporučený výsevek je 450 - 500 klíčivých obilek/m2, t.j. 160 - 200 kg/ha podle HTS. K regulaci plevelů se využívá, stejně jako u ostatních obilnin, vláčení. Oves má poměrně vysokou konkurenceschopnost vůči plevelům a při menším zaplevelení je možné (podle situace) vláčení vynechat. Oves bývá ze všech obilnin nejméně napadán chorobami. Odrůdy ovsa, užívané v konvenčním zemědělství, zpravidla dobře vyhovují i ekologickému pěstování.
