PSA - bakteriální choroba aktinídie (rakovinné odumírání kiwi)
Jedná se o poměrně nedávno zaregistrovanou, poměrně destruktivní bakteriální chorobu aktinídií, která se podobně jako dnes velmi oblíbené plody aktinídií velmi rychle šíří po světě. Zkratka PSA je složena z počátečních písmen latinského pojmenování bakterie – Pseudomonas syringae pathovar actinidiae.
Bakterie Pseudomonas syringae je obecně rozšířený polyfágní organismus, tzn. že se vyskytuje na celé řadě ovocných dřevin (kde způsobuje skvrnitost listů a odumírání větví) a dokonce zelenin, kde způsobuje bakteriální skvrnitost listů.
| Obr. 1 |
I když je Pseudomonas syringae patogenní organismus, může také přežívat jako saprofyt pokud nejsou podmínky příznivé pro onemocnění. Choroba je častou příčinou odumírání větví zvláště u peckovin, částečného poškození koruny i totálního odumírání stromů. Časté je silné poškození zejména u broskvoně, meruňky a třešně. Dle systematiky P. syringae patří do rodu Pseudomonas (popsán již v roce 1894) a druhu syringae (na základě 16S rRNA analýzy). Výraz pseudomonas se dá přeložit jako zdánlivá monáda - termín monáda se používal dříve v přírodovědě pro jednobuněčné organizmy, které první mikrobiologové spatřili pod mikroskopem. Druhové jméno je odvozeno od šeříku (Syringa vulgaris), z něhož byla baktérie poprvé izolována. Moderní klasifikace na základě DNA analýz vzniká až po roce 2000, kdy byly přečteny kompletní genomy hned několika kmenů bakterií z rodu Pseudomonas: např. P. aeruginosa kmen PAO1, P. putida kmen KT2440, P. fluorescens kmen Pf-5, P. syringae patovar tomato DC3000, P. syringae patovar syringae B728a, P. syringae patovar phaseolica 1448A, P. fluorescens PfO-1 a P. entomophila L48.
Pseudomonas syringae pv.actinidiae (ang. Bacterial kiwifruit vine disease) je tyčinkovitá, gram-negativní bakterie s polárními bičíky, která infikuje širokou škálu rostlinných druhů. Existuje více než 50 různých patovarů této baktérie, přičemž není dosud ještě zcela ověřeno, zda se vždy jedná výlučně o tento jediný druh. Původně se mělo za to, že se vyskytuje jen u druhů Actinidia chinensis (kde je dosud nejdestruktivnější) a A. deliciosa, avšak známy již jsou případy napadení i jiných druhů, jako A. arguta. Přičemž nejvážnější je kmen PSA 3 způsobující rakovinné odumírání (Bacterial kiwifriut canker disease).
| Obr. 2 |
Původce onemocnění přezimuje na napadených rostlinných částech (větve, kmínek). K infekci může dojít i na podzim při opadu listů, ale spíše po zimním řezu na jaře, v době rašení. Vstupní branou infekce jsou různá poranění, odumřelé rostlinné části a místa po opadu listů či průduchy. Šíření podporuje deštivé počasí. Na teplotu nemají původci vyhraněné požadavky, k infekcím dochází i za relativně nízkých teplot. Chorobu podporuje vlhké, chladné počasí, optimální teplota pro rozvoj choroby je 12-25 ° C. Bakterie mohou být mezi rostlinami šířeny deštěm a větrem.
Na větvích a kmenech se tvoří tmavě zbarvená místa, která se mírně propadají a vznikají nekrotické plošky. Nekrózy jsou nejčastěji v místě větvení nebo v okolí čípků, odumřelých větévek nebo poranění po řezu. Na jednoletém dřevě jsou obvykle lokalizovány pod očky. Dřevo pod napadenou kůrou je hnědé vlivem toxinů, které produkují patogenní bakterie. Části dřevin nad postiženými místy mají slabší růst, žloutnou, vadnou a postupně odumírají. Listy mají nekrotické hnědavé skvrny a černají letorosty. V napadeném místě pak nakonec vzniká nádorový útvar, ze kterého vytéká tuhnoucí červenohnědá kapalina. Podobně jako u meruněk klejotok, končící apoplexií stromu – tzv. mrtvicí.
| Obr. 3 |
Pseudomonas syringae pv. actinidiae (PSA) je bakterie, která může mít tedy za následek až úmrtí rostliny. Avšak nerozšiřuje se na jiné rostlinné druhy a choroba není nebezpečná pro zdraví lidí či zvířat. Choroba byla poprvé identifikována v Japonsku v roce 1980 na druhu A. deliciosa a za devět let i u druhu A. chinensis, kde byla kalamitní (likvidovalo se přes 2,5 ha sadů zejména s odrůdami Hort16A – zlaté kiwi a Raibow- červené kiwi). Japonsko však disponuje zhruba 423 ha sadů (zejména s odrůdou Hayward). Závěrem tedy bylo zjištění, že citlivější na napadení je druh A. chinensis (Takikawa a kol., 1989). Následně se choroba objevila v Koreji (Lee, 1992), Itálii (Scortichini, 1994) a Číně (CABI a EPPO 2008). Severní Itálie byla první evropskou zemí s výskytem PSA, nicméně prvních 10-15 let byl výskyt sporadický. Až v letech 2007/08 se v oblasti kolem Lazia vyskytl kalamitní stav (opět šlo o výsadby zejména žlutého kiwi – A. chinensis 'Hort 16A'). Nákaza se dále začala objevovat i jinde kolem Středozemního moře, díky čemuž ji Evropská organizace pro ochranu rostlin (EPPO) zařadila na tzv. alert seznam. V roce 2010 byl hlášen výskyt v Portugalsku (Balestra a kol., 2010) a především v hlavní zemi pro produkci tohoto ovoce vůbec – na Novém Zélandu. První symptomy na Zélandu byly zjištěny v listopadu roku 2010 v Te Puke (Bay of Plenty) opět na druhu A. chinensis. Od té doby se choroba velmi rozšířila z oblasti Bay of Plenty do dalších oblastí, zejména Waikato, Franklin a Coromandel. Počet PSA pozitivních sadů je nyní přes 1600 (v 57% plantáží s kiwi byly nahlášeny alespoň některé infikované keře)! V roce 2011 hlásily výskyt i další země jako Francie a Chile (Vanneste a kol., 2011). Choroba se tedy dnes již vyskytuje ve všech zemích s významnou produkcí tohoto ovoce. Její rozšíření bylo podezřele velmi rychlé. Podle DNA analýz kmenů PSA odebraných v Japonsku, Chile, Číně, Itálii a na Novém Zélandě bylo zjištěno, že tyto kmeny jsou si velmi podobné až shodné a vycházejí z jednoho předka. Výzkumníci z Univerzity v Otagu (Nový Zéland) pak formulovali i hypotézu, že za zničení sadů na Zélandu může PSA introdukovaná z Itálie a Chile. Do těchto zemí se dostala z Japonska a centrum vzniku této specifické baktérie ukazuje na Čínu. Otázkou zůstává samotný způsob introdukce baktérie. Možností je vícero: dovezený infekční rostlinný materiál (řízky, sazenice nebo i pyl) či pohyb lidí v sadu (brigádníci ale i šlechtitelé pocházející ze zemí s infekcí). Dnes víme, že baktérie PSA se objevuje na všech komerčních odrůdách aktinidie (zejména A. deliciosa 'Hayward' a A. chinensis 'Hort 16A').
Ochranou proti této chorobě jsou zatím velmi přísná fytosanitární opatření. Základem jsou preventivní opatření. Významné jsou všechny agrotechnické úkony, které zajišťují odolnost a dobrý zdravotní stav a dále omezují možnosti šíření. Významná je volba vhodného stanoviště, vhodná doba a provedení řezu, ošetření ran po řezu a jiném poranění, odstraňování odumřelých větví a rovněž odumřelých keřů. Důležitá je i harmonická výživa a optimální vodní režim (Nečas, 2006).
