Příčiny kousání ocasů u prasat
Chovat prasata s přirozenou délkou ocasů je stále výzvou. Riziko zranění ocasu kousnutím je vysoké, a tak většina evropských zemí stále používá nepopulární a zakázané kupírování ocasů. Kromě toho má kousání ocasů významný ekonomický a sociální dopad.
|
Obr. 1: Ocas je indikátorem zdraví, proto kupírování je odstraněním indikátoru, nikoliv problému. |
Proč se prasata koušou?
Může se zdát, že odpověď na tuto otázku je snadná, ale není tomu tak. Kousání ocasu, uší a jiné destruktivní chování (např. žvýkání ohrazení), jsou symptomy stresu. Již v roce 1955 lékař Hans Selye popsal obecnou teorii stresu, který definoval jako nespecifickou reakci těla na jakýkoli požadavek a probíhá ve 3 fázích:
- poplachová reakce
- odolnost
- vyčerpání
Poplachová reakce následuje bezprostředně po stresoru a prasata buď utečou, pokud mají dostatek místa, nebo pokud ne, musí bojovat. Problém nastává, když se prasata nejsou schopna přizpůsobit. Než se usadí (adaptují), zažijí některá třetí fázi – vyčerpání, kdy zvíře dosáhne „bodu zlomu“. Tehdy je možné pozorovat specifické chování, jako je kousání ocasů. To dále zvýší úroveň stresu u pokousaných prasat, což způsobí, že budou také zažívat vyčerpání. Z analýzy stresové reakce vyplývá, že na kousání ocasů se podílejí vnější stresory a vnitřní odolnost prasete vůči nim.
Syndrom zánětu a nekrózy u prasat (SINS)
Poškozené ocasy jsou obvykle vnímány jako následek kousání způsobeného útoky jiných prasat. Ale výzkumy ukazují, že nekróza (zánět a strupy na prasečích ocasech, uších a drápech) může být velmi významnou příčinou kousání ocasů.
Za identifikací a popisem syndromu zánětu a nekrózy prasat (SINS) stojí výzkum profesora Geralda Reinera a jeho týmu z univerzity v Giessenu v Německu. Práce týmu na SINS identifikuje důležitost rozvoje zánětu a nekrózy nejen v ušní a ocasní tkáni, ale také v drápech selat (laminitida). Tyto kombinované aspekty syndromu jsou důležitými ukazateli nedostatečného managementu, ustájení a krmení a obvykle jsou předvojem ohnisek kousání ocasů.
|
Obr. 2: Ocas selete se strupovitou oblastí na špičce ukazuje vývoj nekrózy. |
Kousání kvůli nekróze
Kousání lze rozlišit na primární a sekundární. Je-li dříve nepoškozený ocas zraněn agresivními nebo frustrovanými prasaty v kotci, jedná se o primární kousání. Předpokládá se, že frustrace je z velké části způsobena chybami řízení, např. přeplněností kotců nebo nedostatkem krmných žlabů či obohacovacích materiálů.
Kousání ocasů kvůli nekróze je možná ještě častější než primární kousání ocasů. Je to problém přímo v průběhu produkčního cyklu, protože příznaky nekrózy lze pozorovat také u odstavčat a výkrmu. Příznaky začínají otokem, zarudnutím a exsudací na ocasu, někdy s ohraničením a ztrátou špičky ocasu.
|
Obr. 3: Doporučuje se kousavé prase pozorovat po dobu 10 až 15 minut, aby se zjistilo, zda pokračuje v kousání. |
Metabolické procesy vedoucí k tvorbě nekrotické tkáně doprovází podráždění a svědění v postižených oblastech. To může být důvod, proč se napadené prase nebrání okusování, které pro něho ve skutečnosti znamená úlevu. Pokud takové chování pokračuje, dochází ke zraněním, objevuje se krev a sérum a dalším krokem je kaudofágie (kousání ocasu a požírání tkáně). Pach poraněné tkáně a vzhled krve přitahuje další prasata, která ji začnou také okusovat. Kromě toho vede nekróza také k dalším, dosud ne zcela kvantifikovaným, aspektům poranění ocasu, které způsobují poškození a ztrátu tkáně bez kousání.
Co stojí za výskytem nekrózy?
U všech postižených prasat bylo pozorováno, že příznaky nekrózy a edému (abnormální hromadění tekutiny v tkáni) jsou doprovázeny centralizací krevního oběhu, omezením průtoku krve do kapilárních systémů v uších, ocasu a končetinách.
Výzkum na univerzitách ve Vídni a Mnichově také naznačuje, že zvýšená produkce vedlejších produktů mikrobiální degradace (endotoxinů) je rozpoznána v krevním oběhu prasat obrannými buňkami (makrofágy), což vede k produkci zánětlivých mediátorů. V postižené lokalitě dochází k řadě fyzických změn, když se tělo připravuje na obranu proti předpokládané invazi patogenů. Zpomalení přívodu krve, omezuje přívod kyslíku do periferních tkání. Ty se stávají bolestivé a podrážděné a nakonec nekrotické. Krevní cévy v ocasu, uších a drápech jsou obzvláště náchylné k tomuto vývoji.
Odkud pocházejí tyto endotoxiny? Výzkumy trvající několik desetiletí ukazují, že pocházejí převážně ze střeva, jejich nárůst je způsoben špatně vyváženými dávkami (např. příliš mnoho bílkovin, málo hrubé vlákniny), což má za následek zpomalení peristaltiky, snížení střevní kyselosti a množení gramnegativních patogenů. Těmto procesům napomáhá snížený příjem vody zvířaty (např. kvůli vadným napáječkám) a také vysoká koncentrace patogenů v samotné pitné vodě, dále například tepelný stres nebo mykotoxiny v krmivu.
Jak snížit zánět a nekrózu?
Všechna dosavadní zjištění výzkumu z univerzity v Giessenu podtrhují důležitost správně vyvážených krmných dávek při snižování problému SINS a následného kousání ocasů. A velmi důležité zjištění, že zánět a nekrózu, stejně jako přímé útoky kousání, lze rozhodně snížit, pokud je ve stravě správná rovnováha hrubé vlákniny a je k dispozici další objemové krmivo ve formě píce, slámy nebo slámových pelet. Také je důležitá dostatečná zásoba pitné vody pro prasata.
Rizikové dietetické faktory
Mnoho výzkumů prokázalo komplexní, obousměrnou komunikaci mezi střevní mikroflórou, střevem a mozkem, ovlivňující náladu a chování prasat. Vědci na univerzitě v Aarhus v Dánsku zkoumali souvislosti mezi výživou prasat, zdravím střev a náladou a vytýčili rizikové dietetické faktory pro kousání ocasů:
- nedostatečný nebo nadměrný příjem bílkovin
- nedostatečné zasycení
- příliš jemné částice krmiva
- nízký obsah vlákniny
- omezený počet krmných míst
Tyto faktory mohou prostřednictvím osy mikroflóra-střevo-mozek způsobit sociální stres, žaludeční vředy, dysbiózu střevní mikroflóry, narušení střevního epitelu a ovlivnit stresovou citlivost zvířete, což kumulativně vede ke kousání ocasů.
Nerovnováha bílkovin a minerálů
Dánští vědci poznamenávají, že příliš nízký obsah bílkovin v krmivu, nerovnováha ve složení esenciálních aminokyselin a/nebo nedostatek minerálů zvyšuje výskyt škodlivého chování, jako je kousání uší a ocasu. Nedostatek bílkovin zhoršuje odolnost prasat vůči stresu, usnadňuje vznik behaviorální deprese a agrese a zvyšuje motivaci hledat potravu, což zvyšuje riziko kousání ocasů. Oproti tomu nadbytek bílkovin může zvýšit úzkostné chování. Kromě toho nedostatek minerálů zvyšuje přitažlivost krve, což urychluje propuknutí kousání ocasů, pokud je poškozená kůže.
Výzkumný tým prokázal, že adekvátní hladiny aminokyselin včetně tryptofanu a obsah určitých dietních vláknin ve výživě stimulují vytvoření prospěšné střevní mikroflóry (např. bakterie produkující mastné kyseliny s krátkým řetězcem), která chrání před záněty a zvyšuje odolnost vůči stresu.
Role antibiotik
Antibiotika jsou užitečným a nezbytným nástrojem v boji proti specifickým bakteriím, které představují riziko pro kousání ocasů, avšak je nutné mít na paměti, že antibiotika mohou zároveň narušit střevní mikrobiální rovnováhu, což zpětně zvyšuje riziko kousání ocasů.
Typy kousání ocasu
V literatuře byly popsány 3 typy kousání ocasu. Vzhledem k tomu, že prasata jsou zvířata se specifickým chováním při hledání potravy, první typ je znám jako „dvoufázové kousání ocasu“ a jedná se o chování, které nezpůsobuje poškození. U druhého typu, známého jako „náhlé násilné kousání ocasu“, je prasečí ocas rázně kousán bez předchozí jemné manipulace. Zde jsou prasata na začátku stádia vyčerpání. Poslední typ je popsán jako „obsedantní kousání ocasu“, kdy jsou kousající prasata v pokročilé fázi vyčerpání.
Ocas jako indikátor
Oběti mohou být rozpoznány v raném stádiu podle držení ocasů. Ocas téměř trvale zastrčený mezi nohama naznačuje, že je kousán. Krátkodobě zastrčený ocas však může být reakcí na jiné sociální interakce, např. přemístění. Vhodný čas na kontrolu držení ocasů je při krmení. Pokud je krmení synchronizováno, je snadné kontrolovat všechny ocasy společně. Zastrčený ocas by měl být důkladně prohlédnut, pokud jsou přítomna zranění, je lepší jednat okamžitě.
|
Obr. 4: Vhodný čas na kontrolu držení ocasů je při krmení. |
Nutnost reagovat rychle
Prasata s pokousaným ocasem jsou často zpozorována pozdě, když už došlo ke zranění či zkrácení ocasů. V této fázi je pravděpodobné, že většina ostatních prasat v kotci si všimla krve, což je mohlo motivovat ke kousání a vytváření nových obětí. Proto je velmi důležité, zjistit výskyt kousání ocasů co nejdříve, než se objeví krev. Doporučuje se kousavé prase pozorovat po dobu 10 až 15 minut, aby se zjistilo, zda pokračuje v kousání. V takovém případě může být lepší odstranit potenciálního původce problému.
Výsledky výzkumu také potvrdily, jak důležité je rychle reagovat na výskyt kousání ocasů. Šance na úspěšné snížení ohniska kousání ocasů závisí na počtu postižených prasat v kotci. Pokud je obětí kousání více než 50 % prasat, může být šance na úspěch překonání ohniska stále kolem 60 %. Ale pokud je 33 % prasat kousavých, pak je šance na zastavení ohniska pouze 30 %. Čím více je kousavých prasat v kotci, tím menší je šance, že se podaří epidemii zastavit.
Obohacení prostředí
Opatřením k řešení kousání ocasů může být poskytnutí rozptýlení skupině nebo pokud je to vážnější, odstranění kousavého prasete nebo jeho obětí ze skupiny. K rozptýlení prasat lze použít téměř cokoliv, ale prasata snadno ztratí zájem. Je proto důležitější pravidelně měnit obohacení než nutně mít nejlepší typ obohacení. Obohacování by však mělo být pro zvířata bezpečné a nemělo by představovat riziko pro bezpečnost potravin.
Dobré obohacovací materiály pro prasata jsou žvýkatelné, zničitelné a jedlé a může s nimi manipulovat více prasat současně. Sypké materiály, jako je sláma, seno a piliny, jsou nejvíce oblíbeny u prasat, ale pokud ustájení omezuje jejich poskytování, existují další alternativy. Příkladem jsou lana, velké krmné pelety, měkké pryžové hadice a jutové pytle.
Lze ohniska kousání zastavit?
Nedávná studie provedená v Irsku, kde má asi 80 % farem plně roštové podlahy, ukázala, že ohniska kousání ocasů lze účinně potlačit pomocí následujícího postupu, při kterém byly použity tři typy zákroků v náhodném pořadí:
- umístění provazů do kotce
- odstranění oběti
- odstranění agresora
Pokud byla po 72 hodinách detekována krev na jednom z prasat v kotci, byl proveden další krok. Když byla použita jedna možnost, ale nebyla úspěšná, byla použita další, dokud nebyly použity všechny tři možnosti. Oběti nebo kousavá prasata, která byla izolována, byla později zařazena zpět do skupiny. Žádná zjevná agrese mezi prasaty, když byla znovu zavedena do původní skupiny, nebyla pozorována.
|
Obr. 5: Jakmile kousání ocasů začne, je velmi těžké ho zastavit a ekonomické ztráty jsou vysoké. |
Studie ukázala, že 80 % případů těžkého kousání ocasů lze zastavit, i když se odstraněná prasata vrátí do původních skupin. Přidáním provazů by se mohlo zkrátit trvání ohniska, protože odstranění a znovuzavedení prasat může trvat déle.
Kupírování ocasů je stále rutinní praxe
Od roku 1994 zakazuje evropská legislativa rutinní kupírování ocasů selatům. Legislativa byla několikrát novelizována a podstatně aktualizována směrnicí 120/2008/ES. Navzdory tomu je kupírování ocasů stále tolerováno, protože snižuje kousání ocasů a akutní ohrožení welfare způsobené kupírováním ocasů se zdá být mnohem nižší než ohrožení welfare při propuknutí epidemie kousání ocasů. Avšak zákaz kupírování je stále velkým problémem pro chovatele, protože se zvyšuje společenský tlak a zájem o blaho zvířat.
|
Obr. 6: Kupírování ocasů sice snižuje riziko ztrát z kousání ocasů, ale neřeší prvotní příčiny jeho vzniku. |
V Evropě pouze Finsko a Švédsko zcela zakázaly kupírování ocasů (od roku 2003) a zavedly další specifická opatření:
- poskytování obohacovacích materiálů (sláma)
- zajištění dobré kvality vzduchu a příjemné teploty
- poskytování dostatečného prostoru (0,9 m2/prase ve fázi výkrmu a bez celoplošné roštové podlahy)
- optimální podmínky krmení
Tyto země mohou chovat prasata s neporušeným ocasem. Je také důležité poznamenat, že ve Finsku jsou výkyvy cen vepřového masa nižší než v jiných evropských zemích, což umožňuje zemědělcům větší prostor pro investice do jejich farem a zařízení.
Co ostatní země? V roce 2019 Německo iniciovalo národní akční plán, v němž byl hodnocen specifický management pro kontrolu rizikových faktorů. Farmáři, kteří přijali tento přístup, získali odměnu za vyprodukované prase s celým ocasem. V roce 2019 to představovalo 1,5 % z celkového počtu produkovaných prasat. Ve Francii a Španělsku nebyl stanoven žádný konkrétní plán s odměnami, ale stále více farmářů se snaží chovat prasata s celými ocasy.
Klíčové faktory podle EU
Kousání ocasů je multifaktoriální problém, proto Evropská komise označila za klíčové následující rizikové faktory:
- podnebí
- zdraví
- výživa
- hygiena ustájení
- hustota osazení
- obohacení prostředí
Ke konci kousání ocasů nevede jednoduchá cesta
Neexistuje jednoduchá cesta, která by ukončila kousání ocasů. Kupírování ocasů bylo praktikováno z dobrého důvodu, protože industrializace chovu prasat vedla k nižším standardům welfare (vyšší hustota, roštové podlahy a špatné obohacení životního prostředí). Avšak v dnešní době návrat zpět není snadný krok. Chov prasat s ocasem je výsledkem dobré rovnováhy mezi vnějšími stresory a vnitřními faktory. Správná péče o vnější faktory je zásadní, pokud mají prasata zůstat s ocasem. Ale i ten nejlepší farmář stále čelí ohniskům kousání ocasů kvůli zvířeti samotnému, protože citlivost na stres je individuální parametr.
Reference u autora
Blog autora: https://infopigs1.blogspot.com/
